Mimořádně krásná femme fatale patřila k vyhlášeným sex-symbolům své generace. Sama ale paradoxně sex nesnášela. Spolu s týmovým sportem a politikou jej považovala za negativní věc. A ona se snažila šířit kolem sebe jen pozitivní vibrace, i když na samém prahu dospělosti přežila strašnou tragédii, kvůli které dokonce uvažovala o sebevraždě.
Její krása k sobě totiž přilákala dva sexuální predátory z řad Rudé armády, kteří ji na konci 2. světové války ještě jako patnáctiletou znásilnili. U hlavy jí přitom drželi revolver. „Tehdy tatínek poprvé plakal,“ vzpomínala v medailonku České televize natočeném k jejím osmdesátinám. I když oba vojáky bezprostředně poté pro výstrahu zastřelili před celým plukem, toto trauma se s ní táhlo celý život.
Paradoxně ji ale tento děsivý zážitek přivedl i k obrovsky moudré životní filozofii, která vycházela z buddhistického učení, jež vyznávala. „V životě jsou jen situace a jde jen o to, jak je přijímáme. Já všechno přijímám pozitivně, negativita pro mě neexistuje. Všechno se dá řešit. Čím víckrát dostaneš přes hubu, tím víc toho vydržíš,“ řekla už jako zralá žena magazínu iDNES.cz
Thálie, krásky i trhlé babičky
Její tatínek byl voják a legionář, maminka malířka a sochařka. Zatímco on ji i její sestru vychovával jak v nějaké své soukromé armádě, o její mamince se ještě na Slovensku, kde se Fialová narodila a strávila své dětství, vyprávělo, že je striga neboli čarodějnice, protože se zajímala o magii a okultismus. Tento zájem Fialová podědila po ní.
Nejvíc ji ale přitahovalo hraní. V Divadle ABC, do kterého nastoupila ještě za Jana Wericha, strávila více než šedesát let a své celoživotní mistrovství zúročila v roce 2011, v jednaosmdesáti letech, cenou Thálie za roli Maude v kultovní komedii Colina Higginse Harold a Maude.
Ve filmu a televizi pak ztvárnila na 120 rolí, většinou krásných a vyzývavých žen, z nichž nejnezapomenutelnější je Tornádo Lue neboli Arizonské pěnice ze slavné westernové parodie Limonádový Joe aneb koňská opera. Navzdory tomu, že je v ní objektem touhy všech pistolníků, sama sní o muži, který ji „učiní jinou, lepší“. Když se pak takový muž skutečně objeví v podání jejího jmenovce Karla Fialy, Lue se do něj bezhlavě zamiluje, avšak marně.
Fialovou díky její éterické kráse často obsazovali také do rolí aristokratek, proslavila se například jako kněžna Zaháňská v Babičce Antonína Moskalyka, kde roli Barunky ztvárnila Libuška Šafránková. A během let se postupně přehrála do rolí trhlých stařenek, které kolem sebe vytvářejí jen zmatek, za všechny jmenujme její Šarlotku z komedie Účastníci zájezdu.
Osudový Lustig
V dobách svého největšího rozkvětu jí k nohám padaly desítky mužů, ale ona o ně příliš velký zájem neprojevovala. S jejím druhým manželem, režisérem Pavlem Hášou, ji podle jejích slov spojovalo především obrovské přátelství a jeho bezmezná láska a tolerance. „Pavel věděl, že ho miluju a taky věděl, že nejsem na postelový radovánky, takže to bylo celkem v pohodě,“ řekla o něm v rozhovoru s Josefem Kubáníkem pro jeho knihu Poslední deník.
Jen jeden muž jí dokázal zamotat hlavu tak, že přemýšlela, že by se kvůli němu rozvedla. Byl to světoznámý spisovatel Arnošt Lustig, se kterým se seznámila na filmovém festivalu v Karlových Varech. Podle jejích slov šlo o velkou love story, kterou ovšem přerušila jeho emigrace. Neustále si sice dopisovali a po jeho návratu do vlasti byli znovu v kontaktu, nicméně nakonec zůstala s Hášou a prožila s ním šťastných padesát let, než podlehl Alzheimerově nemoci. Stejně jako později i ona.
Až do poslední chvíle se ale smrti nebála – říkávala, že buď se ráno probudí a uvidí pana doktora, nebo svou maminku, a že obojí bude dobré. A stáří považovala za úchvatné a osvobozující. Což přesně odpovídalo jejímu náhledu na život – že bychom v sobě i v životě měli hledat jenom to pozitivní. „Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet,“ tvrdila. Tento týden to bylo přesně šest let, co ji tato vlna odnesla „na nebesa“, kam věřila, že po smrti jako věčná duše odejde.
Zdroj: iDNES.cz, Wikipedie
