Nejvíc si váží hudby Dvořákovy, Janáčkovy a Martinů. Ze zahraniční tvorby hudby Wagnerovy. Největší inspirací a vzorem v operní kariéře jí byla vždy famózní pěvkyně Ema Destinnová. V roli bájné dramatické Libuše Marie Podvalová, v roli melodramatické Rusalky Milada Šubrtová. A potom, pokud jde o vzory ze zahraničí, Španělka Montserrat Caballé. „Uchvátila mě neuvěřitelnými piany,“ říká. Tyto vzory ji uchvátily natolik, že se rozhodla vydat jako ony na celoživotní operní pěveckou dráhu, což bylo náročné rozhodnutí, zvláště chtěla-li zahájit vedle tuzemské i zahraniční kariéru.
A tak jsme ji mohli poznat v mnoha pěveckých rolích jako Miladu v Daliborovi, Libuši ve stejnojmenné opeře, Rusalku i Cizí kněžnu v Rusalce, Kostelničku v Její pastorkyni, Julii v Jakobínovi, Mařenku v Prodané nevěstě, od zahraničních autorů v Tosce jako Toscu a v dalších operách. Za Kostelničku v Její pastorkyni Leoše Janáčka získala v letech 1997 a 2005 Cenu Thálie. Za nahrávku Celeste Aida získala cenu Grammy. Kostelničce i její představitelce tleskala a hold našemu skladateli Leoši Janáčkovi vzdala v roce 2007 i losangeleská operní scéna na opačné straně světa. V newyorské Metropolitní opeře působila v letech 1997-1998, zejména v představeních Sedlák kavalír a Lohengrin, potom v letech 2003-2004, a to v operách Turandot a Rusalka.
Obdiv k Emě Destinnové
Je velice zajímavé, jak se osudy obou našich operních hvězd přiblížily. Například Eva Urbanová debutovala v roce 1987 v Plzeňském divadle J. K. Tyla a za 10 let na scéně newyorské Metropolitní opery. Ema Destinnová debutovala v roce 1897 v berlínské opeře a za 10 let v newyorské Metropolitní opeře. Bravurně zvládla 80 operních rolí. Domovina zprvu vůči mimořádnému talentu Češky zůstávala vlažná, zatímco svět byl jejím zpěvem naprosto unešený. Teprve od roku 1908 jsme si začali uvědomovat, jak mimořádným operním úkazem Destinnová je a ona začala hostovat v Čechách.
Eva Urbanová hovoří o Emě Destinnové s velkým respektem. Má to opačně. Nejprve domovina a pak zahraniční scény. V opeře Národního divadla působí od roku 1990. V Dvořákově Rusalce se jí podařilo ztvárnit titulní roli Rusalky, také však roli Cizí kněžny. V roli Rusalky jí vždy byla koloraturní virtuozitou vzorem Milada Šubrtová, kterou chtěla mít náhradou za Marii Callasovou ve svém pěveckém ansámblu i Vídeň. Eva Urbanová touto rolí splnila přání svojí maminky, která pochopila mimořádný talent své dcery, a v její operní kariéře ji podporovala, vodila ji od dětských let do „lidušky“, kde se jí dostalo prvního hudebního vzdělání. Kromě Národního divadla působí dnes i na scéně moravskoslezské opery v Ostravě. Na otázku, jaké typy rolí se jí nejlépe zpívají, pěvkyně s tříoktávovým rozsahem hlasu odpovídá, že „sopran dramatico víc než lyrico.“
V Aidě proto spíš než Aidu zpívá Amneris. Říká: „Ta role má velký hlasový rozsah, mohu vyzpívat vysoké tóny i ty hluboké.“ A na otázku, co je na operním zpěvu to nejdůležitější, se krátce zamyslí: „V opeře musí být vynikající opora na síle nádechu…“ Také na výdrži dechu. Pěvec se musí spolehnout jen sám na sebe a svůj hlas. Venku zpívá hlavně Janáčka, Kostelničku, Dvořákovu Rusalku a Mařenku v Prodané nevěstě. Zpívá česky, německy a italsky. Diváci v italské legendární opeře La Scala se prý umí chovat jako při fotbalovém zápase a jsou velmi temperamentní: „Bravo, bravo!“
Z opery do opery, z klasické do rockové
Že tyto dva hudební žánry mají k sobě něčím zvláštním blízko, říká i to, jak se operní primadona Montserrat Caballé proslavila duetem s Frediem Mercurym, písní Barcelona. Španělská sopranistka byla velmi talentovaná, zpěv studovala už od osmi let. Po studiích odjela do Itálie, kde se proslavila Verdiho Aidou. V repertoáru měla i Dvořákovu Rusalku, Eva Urbanová si jí velmi vážila. Měla kdysi sen, zazpívat si jako ona s Frediem Mercurym. K tomu nedošlo. Podařilo se jí ale doma zazpívat si duety s Karlem Gottem a také absolvovat s ním společné hudební turné.
Ještě než se Eva Urbanová vydala na operní pěveckou dráhu, zpívala s vlastní rockovou skupinou. K rockové hudbě se vrací. Zařazuje do svého repertoáru skladby Queen, Nazaret, Vangelise. S kapelou nahrála CD Dvě tváře, které názvem připomíná dvě podoby operního zpěvu. Rockový zpěv Evy Urbanové se nyní uplatňuje i v hudebním projektu Pavly Forest Bájná Trója, kterou dávají v rockové opeře Rock Opera Praha. Rockový zpěv ji naučil při zpěvu v klasické opeře se plně a výrazně pohybovat po scéně.
Fortel musíte mít
„Člověk je tolik zapřený do tónu,“ říká také Eva Urbanová. „Musí být nejen síla v hlasu a zpěvu, ale tón musí být opřený vepředu.“ Chce to prý fortel, když si má hlas prorážet vzduch k uchu posluchače ve velkých sálech a koncertních síních, tvrdí i další operní pěvci. Na druhou stranu, jak také Eva Urbanová vysvětluje, to chce na divadelní scéně dobře vypadat. Můžeme namítnout, že Destinnová i Caballé nebyly žádné „Twiggy“. Naše přední sopranistka však říká: „Doba, kdy se to tolerovalo a operní pěvkyně nebo operní pěvec mohli být obrovští, tak ta doba je už pryč.“ A tak do repertoáru svého jídelníčku zařazuje dělenou stravu, aby se cítila v dobré formě. Ještě lépe by se prý však cítila, kdyby kolem sebe měla nejen spokojené posluchače a diváky, ale také kdyby se společnost nestávala tak konzumní, nevytrácelo se češství a lidské vztahy.
