Ta společně s dalšími pořádá poutě, dětské dny, posvícení, které lze „potkat“ hlavně ve Středočeském kraji, ať již v Benešově, Sadské, Českém Brodu, Voticích atd. V létě pořádají větší akci u Máchova jezera. K dispozici mají atrakce, stánky, slávu umí zabezpečit na míru. Dařilo se jim. Do života, kdy práce je koníčkem, však vstoupil již podruhé nouzový stav a s ním související opatření.
Kompenzace nestačí
„Od března je to neskutečné, dlouho jsme museli být doma, první hostování přišlo až v létě u Máchova jezera, potom kousek podzimu a zase konec. Přitom kompenzace skoro žádná, v současné době jen 500 korun na den, což ale v žádném případě nepokryje naše náklady a ani nás to neuživí, neboť nadále musíme platit zdravotní a sociální pojištění,“ uvedla Jiřina Třísková pro Náš REGION.
„Platit musíme celkovou každoroční údržbu atrakcí, jejich pojištění i technické kontroly. Psychicky jsme na dně. Měli jsme nějaké úspory, ty nám ale docházejí. Museli jsme propustit lidi, prodat několik atrakcí nebo auto, abychom vůbec mohli přežít. Zatím nevíme, jak to bude příští rok. Každopádně už potřebujeme pracovat a jsme připraveni přijímat smlouvy na příští rok. Jen je problém, že ze dne na den může být zase příkaz zavřít a všechno jinak,“ řekla.
Z pokolení na pokolení
Dopady opatření na podnikatele jsou podle jejích slov hrůzostrašné. Lunaparku navíc nikdo nevykompenzoval ani zvýšené náklady za léto a část podzimu. „U každé atrakce jsme měli stojan s dezinfekcí. Na vyžádání jsme lidem zdarma rozdávali roušky. Nikde nám neodpustili poplatky za místo. Navíc přišlo méně lidí než v běžných časech. Lidé se kvůli informování o covidu bojí,“ vypočetla.
Svou práci ona i její muž milují a ani přes těžkosti ji nechtějí opustit. „Oba jsme se do toho narodili, naše profese jde z pokolení na pokolení. Plno lidí z našich řad to přestalo dělat, my se ale v našem věku už do ničeho jiného pouštět nechceme. Máme pět dětí a jedenáct vnoučat, všichni v tom vyrůstají. A když vidíme, jakou radost děláme dětem, které vyjdou ven, pobaví se a netráví čas jen u počítače, je to nádhera. Radost to dělá i babičkám a dědečkům, kteří si vyfotí vnouče a jsou vděční, že jsme jej pobavili. Radost nám dělá každý úsměv, každé zamávání,“ uvedla Jiřina Třísková.
Poutě v písničkách
O tom, že poutě dělají radost nejen dětem, svědčí i to, že tento námět je často používán v písničkách. „…Přijela pouť a lidí proud zaplnil na návsi kdejakej kout, přijela pouť, hudba a čmoud, marcipán má zas chuť náramnou…,“ zní text Jiřího Štaidla v podání Karla Gotta. Hana Zagorová zase ve Zvonkové pouti v textu Zdeňka Borovce zpívá „…Bimbam zvonem, nasedej honem, kolotoč běží dál! Rámusem, shonem začne nám karneval. Bimbam, copak? Zvonkový dopad pěkně nás rozproudí. Svět plný květů byl by míň k světu bez poutí…“.
Pouť je i tématem písničky Dokonalá krása, kterou s textem Gabriely Osvaldové nazpívala Helena Vondráčková na letošní novinkové album Tvrdohlavá: „…Tam na náměstí je ten zázrak – zdá se. Všechno se topí v dokonalý kráse. Kam zmizela ta prašná, nudná, šedá… Hraje tu muzika a kolotoč se zvedá…“. Na Frekvenci 1 se, v Press klubu s Helenou Šulcovou, Helena Vondráčková svěřila, že textem se do ní Gabriela Osvaldová vyloženě trefila, neboť jako malá holka milovala střelnice, cukrovou vatu či růže na špejlích. Tak snad zase přijdou časy, kdy si pouťové atmosféry budeme moci dosyta užívat.
