Jen co utichl povyk způsobený uměleckou performancí Kateřiny Olivové, pedagožky Akademie výtvarného umění, o škole se hlasitě mluví znovu. Tentokrát kvůli soše ukřižovaného Ježíše Krista, kterou vytvořil jeden z nejvýznamnějších českých sochařů Josef Václav Myslbek, mimo jiné autor ikonické sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Akademici řeší její přesun z místa, kde visí již dlouhé desítky let.
Vedení školy tvrdí, že u vstupu do školy byla socha již několikrát poničena a že by pro ni bylo lepší, kdyby ji přesunuli do vestibulu Moderní galerie AVU. To ovšem vyvolalo odpor některých pedagogů, studentů i umělců. „Věřím že současnou AVU kvalitní umění děsí a že se tam nehodí,“ komentoval tento nápad například jeden z nejznámějších současných malířů Michael Rittstein. Další kritici školy poukazovali na skutečnost, že konkrétně o tomto Myslbekově díle v době jeho vzniku prohlásil světoznámý francouzský sochař August Rodin, že nikdo nevytvořil lepší Kristovu sochu.
Výbuch katolíků
Do interního sporu akademiků se vzápětí vložily Katolické noviny. „Myslbekova plastika Ježíše prý studenty děsí a neodpovídá ,potřebám doby‘. Věříme, že se pokrokovému studentstvu podaří splnit závazek a do uvolněných prostor po Ježíšovi umístí hodnotnější dílo, o němž pak v časopise ,Rudá vatra‘ pojedná nějaký novodobý Jasánek. Slovy klasika: ,Malý je ten, kdo zná jen malý cíl‘, Kupředu levá, soudruzi,“ napsaly.
Trpící Ježíš na kříži například děsí umělkyni Janu Doležalovou, podle které tam ta socha nemá co pohledávat a děsit lidi. „Omlouvám se, ale Kristus trpící na kříži je za zenitem,“ dodala ještě ve facebookové diskusi s Vojtěchem Míčou, dalším pedagogem AVU, který s přesunem krucifixu nesouhlasí.
„Stále jde o jednu z nejhodnotnějších prací, co AVU má svém držení… A jako akademie máme vnímat i něco, co se nazývá genius loci. Myslbek v součinnosti s Hlávkou vydupali tenhle barák ze země, a nebylo to zadarmo,“ napsal mimo jiné Míča.
Nevyrovnaní studenti?
„A bude místo toho dekadentního utrpení, které děsí genderově nevyrovnané studenty, umístěno skutečné umění? Třeba něco jako zmuchlaný papír, podělaná toaleta, ohryzané jablko nebo obrázky dětí z mateřské školky? Víte, my blbí tomu nerozumíme, ale jakmile uvidíme třeba ten ohryzek, umístěný místo té příšernosti, co tam visela, nebudeme váhat a popereme se o něj v aukci. Mít doma pocity takových genderově nevyrovnaných umělců, je to pravé ořechové,“ přisadila si na stejném místě další z diskutujících Andrea Kohlteller.
Nahota jako vyjadřovací prostředek
Zároveň zmínila i Olivovou, která se 30. dubna, v den, kdy se pálí čarodějnice, před dětským publikem hrabala za zvuků techna nahá v hlíně a vyvolala tím poměrně hlasitý skandál. „Jsem toho názoru, a mám na ten názor plné právo, že se jedná o ženský exhibicionismus, kdy se dotyčná neustále obnažuje na veřejnosti, a tím dosahuje nějakých libých pocitů. Pokud se úchylka vydává za umění, je cosi špatně, pána v baloňáku v parku, který jej přede mnou rozevírá, také nepovažuji za umělecké dílo,“ dodala Kohlteller.
Olivová vystoupila v rámci studentské akce Zničte patriarchát s cílem otočit zažité genderové role. „Co se týče nahoty, můžeme jen konstatovat, že je s uměním spojena od prehistorie až do současnosti a pro autorku performance je i klíčovým vyjadřovacím prostředkem,“ vysvětlila serveru TN.cz mluvčí AVU Petra Švecová.
Zdroj: autorský text
