AVU
Chuchelští výletníci ho dennodenně vídávali, jak studuje nebe. Malíř Bedřich Havránek
„Dříve jej poutávaly velikolepé scenerie přírodní a na konec se jeho obzor zúžil na průměr několika kroků. Havránek je skutečnosti blíže, nežli všichni jeho vrstevníci. To třeba bráti do slova. Čím starší je, tím více vidí. V každém referátu výstavním zaznívá po mnoho let týž refrén, že Havránkovy obrazy jsou malovány jako pod lupou.“ (K. B. Mádl)
Kapličku v Sobíně fatálně poškodil náklaďák. Místní se s tím ale nesmířili
Sobín neměl v průběhu své historie štěstí na větší kulturní památky. Kaplička se zvoničkou, Boží muka, dva obnovené kříže, hřbitovní kaple. To je vše. Asi proto Sobínští ke svým památkám tak přirostli.
Měl být malířem písma, stal se z něj malíř akademický. Goda Roubalík
Bohumír Roubalík – na svých obrazech se podepisoval jako Goda – se narodil 25. listopadu 1845 v Praze.
Sochal Madony i Krista, anděly, svaté i panovníky. Kariéru začal i skončil Komenským
Před 170 lety přišel na svět český sochař a restaurátor Bernard Otto Seeling.
Z Pražáka malířem Posázaví. Poklidná cesta Františka Antonína Jelínka
Malíř František Antonín Jelínek se narodil 8. března 1890 v Praze v Klimentské ulici č. 2 v rodině zlatníka Antonína Jelínka z Chrudimi a švadleny Alžběty Rožovské z Kosmonos. Zdá se, že byl vymodleným dítětem už osm let sezdaného páru.
Karbaníci, pašeráci, věštkyně a „humorné“ žánrové scény. Svět obrazů Václava Kroupy
Včera jsme vás seznámili s osobností českého krajináře Aloise Bubáka, žáka profesora Haushofera. Shodou okolností má dnes jubileum další jeho žák, Václav Kroupa, též Wenzel Kraupa. Na svět přišel 7. března 1825 v Praze, přesnější údaj jsem bohužel nenalezl.
Druhý po Kosárkovi, kdo zaujal významné místo v moderním českém krajinářství. Oba dopadli stejně, upracovaní a nemocní
Alois Bubák, malíř krajinář a ilustrátor, se narodil 22. srpna 1824 v Kosmonosích čp. 19 – tak čteme v matrice, byť teta Wikipedie mluví jinak.
Láska k Praze a české krajině. To je hlavní zpráva obrazů manželů Hlubučkových
Výstava obrazů Natálie Hlubučkové Soukupové a Vladimíra Hlubučka
v bubenečském Skleňáku na náměstí Svobody má jednu výhodu. Vzhledem ke koncepci galerie ji můžete vidět kdykoli od rozednění až do půlnoci.
Karel Černý nacházel střed své jistoty v osamocení, v tichém polaskání a pozastavení se nad věcmi neživými
„Obrazy Karla Černého jsou pro mne dramatem, zřetelně členěným ve tři jednání, ve tři citové vrstvy. Trojí přítomnost, přítomnost lidí, krajin a věcí docela obemyká i naplňuje jeho tvůrčí svět samotáře, svět v kruhu, bez začátku a konce. Nejsilněji tu na diváka doléhá svět jeho lidí, ať ve dvojicích nebo lidí osamělých, ztracených v příšeří, stmívání či temnotě, do níž jen z dálek prohořívají barevná světla, lidí chutnajících ostré doušky života, na jejichž dně je zahořklá pachuť smutku.“ (Jan Drda)