Otakar Španiel se narodil 13. června 1881 v Jaroměři v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem, a jeho manželky Anny.
V časném mládí spíš kreslil a maloval a teprve na odborné škole rytecké v Jablonci se jeho výtvarný zájem usměrnil tak, že si za své životní povolání zvolil sochařství, při kterém mohl dobře uplatnit své kreslířské schopnosti.
Na akademii výtvarných umění ve Vídni navštěvoval Španiel od roku 1899 až do roku 1901 školu dobrého a velmi zaměstnaného medailéra Josefa Tautenhayna.
Pro svůj osobitý výraz však získal více od Josefa V. Myslbeka, jehož žákem byl na pražské akademii.
Studia zakončil v Paříži u Alexandre Charpentiera, samozřejmě na něho působilo též umění nejvýznamnějšího francouzského sochaře té doby, Augusta Rodina, a nemenší vliv mělo přátelství s dalším sochařem, Antoinem Bourdellem.
V letech 1902 – 1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou.
V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem AVU.
Sochař Rudolf Březa. Před válkou chtěl prchnut do Dánska, nakonec mu světový konflikt přinesl obživu
Toho roku v září se u sv. Víta oženil Lídou (1888 v Kolíně – 1973), vdovou po řediteli brandýské tiskárny Václavu Rudlovi a dcerou letenského lékárníka Bohumila Weisse.
Ona už měla synka Zdeněk (1912 – 1981), pak přišel na svět Ivan (1918 – 1944), pozdější válečný hrdina.
Bydleli na bubenečské adrese U akademie 11, po roce 1924 ve vile Na Ořechovce 487/35, kterou projektoval Ladislav Machoň; sousedem jim byl grafik, malíř, redaktor a pedagog Jaroslav Benda a stavitel Jaroslav Vondrák.
V nové Československé republice se stal Španiel takřka oficiálním sochařem. Vynikl hlavně svými reliéfy i portrétními bustami. Navrhoval rovněž mince, medaile i vojenská vyznamenání.
V letech 1921 až 1923 se podle jeho návrhů začaly razit mince v hodnotě
2, 5, 10, 20 a 50 haléřů a 1 koruna. Nejvzácnější naší mincí je právě pětihaléř s datací 1924. Na počátku toho roku se ještě používalo razidlo z roku 1923 a v průběhu ražby razidlo s letopočtem 1924 prasklo a začalo se používat razidlo 1925. Počet mincí s letopočtem 1924 není znám, každopádně jediná mince může stát i 200 tisíc korun.
V roce 1932 začala republika ještě razit pětadvacetihaléř, také od Španiela.
Další jeho ceněnou mincí je Svatováclavský dukát (oficiálně československý dukát), obchodní mince (bez oficiální hodnoty), na jejíž podobě se Španiel podílel s už zmíněným Jaroslavem Bendou (1882 v Praze – 1970 tamtéž). Kremnická ražba v letech 1923 až 1939 zahrnovala tři typy mince – jubilejní dukát, dukát a pamětní dvoudukát.
V roce 1927 se Španiel stal členem České akademie věd a umění.
Je spoluautorem – společně s V. H. Brunnerem (1886 v Praze – 1928 v Dolní Lomnici, části Kunic, okr. Praha – východ) – výzdoby dveří západního průčelí chrámu sv. Víta (realizace 1929).
V té době se zúčastnil i soutěže na pomník Josefa Mánesa, kterou nakonec vyhrál a až v roce 1940 u Rudolfina zrealizoval Bohumil Kafka.
Úspěšnější byl Španiel s Masarykem – na Hradčanském náměstí byla 7. března 2000 odhalena bronzová socha Masaryka v nadživotní velikosti, kterou vytvořili sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš podle původního Španielova díla z roku 1931; to je nyní umístěno v Pantheonu Národního muzea v Praze.
Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout.
Syn Ivan, nadporučík a rytíř (V. třídy) Řádu čestné legie bojoval na západní frontě; 30. listopadu 1944 byl při boji u Ersteinu u Štrasburku zabit německým dělostřeleckým granátem. V roce 1947 byly jeho ostatky převezeny do rodinné hrobky na Vyšehradě.
Bratr umělce, československý generál Oldřich Španiel (1894 v Jaroměři – 1963), odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–46 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.
Po druhé světové válce byl Otakar Španiel jmenován laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem.
Zemřel 15. února 1955 v Praze.
Zdroj: Wikipedie; Světozor, 1941
