Sochař Rudolf Březa. Před válkou chtěl prchnut do Dánska, nakonec mu světový konflikt přinesl obživu

2.1.2020
Fefík
Další fotky

Po absolvování získal italské stipendium, které už nemohl využít a jeho pokus uniknout před válkou do Dánska, kde žil jeho bratranec, byl neúspěšný. Byl navrácen s policejní eskortou, zařazen do rakouské armády a poslán na frontu v Haliči a roku 1915 na italskou frontu, kde padl do zajetí.

Přihlásil se do Československých legií, se kterými byl na konci války přesunut do Darney ve Francii. Do vlasti se vrátil v prosinci 1918 jako příslušník vyčleněného sboru čs. legií, který je neprodleně nasazen k zajištění nově vznikající hranice na jižním Slovensku. Boje zde pokračují vzhledem k aktivitám jednotek Maďarské republiky rad až do léta 1919.
Březa se osobně znal s Milanem Rastislavem Štefánikem a v květnu 1919 sejmul jeho posmrtnou masku.
Od roku 1919 do roku 1922, kdy byl na vlastní žádost demobilizován, byl správcem výtvarných sbírek italské legie Památníku osvobození v Praze.

Tvůrčí proces Stanislava Suchardy poznáte ve Veletržáku. A také fotky Jitky Hanzlové

Březovy sochy vycházejí z poválečného sociálního civilismu a pozdější vlny neoklasicismu a národního romantizujícího symbolismu.
Vytvořil oficiální znak Československých legií, řadu pamětních medailí vojenských pluků a mnoho návrhů cen pro sportovní kluby a sokolskou jednotu.

Březa byl autorem Pomníku padlým v rodném Podolí, spolu s architektem Bohuslavem Fuchsem (1895 ve Všechovicích, okr. Přerov – 1972 v Brně) získal zakázky na kamenné pomníky padlých v Nových Zámcích na Slovensku a v Rousínově, s Fuchsem řešil i pomník malíře Aloise Kalvody s motivem cyrilometodějského kříže ve Šlapanicích. Podle Březova modelu byl vytesán památník padlým za svobodu vlasti v Kyjově, jeho další pomníky obětem 1. světové války jsou v pražských Vokovicích, v Mnichově Hradišti, Sadské, Lysé nad Labem nebo Libochovicích.

Sochař Josef Mauder. Nebyl jen autorem romantického pomníku Julia Zeyera v Chotkových sadech

V roce 1925 vyhrál Březa spolu s architektem Josefem Štěpánkem soutěž na Pomník Bedřicha Smetany v Olomouci, kde jsou mimo postavy skladatele znázorněny formou vysokého reliéfu alegorické skupiny figur ilustrující skladatelova díla.
Roku 1927 vytvořil (s architektem Čeňkem Vořechem) pomník župana Jána Rumanna na hřbitově v Košicích, sestávající z kamenného podstavce, bysty košického župana a bronzového reliéfu se sérií idealizovaných postav s národními motivy.
Roku 1928 obdržel třetí cenu v soutěži na sochu Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově (první cena nebyla udělena, druhou získali Ladislav Beneš a Karel Dvořák).
V letech 1927–1928 byl Březa autorem návrhů dekorativních balkónových výplní pro Novou radnici v Ostravě. Jeho celkem 20 alegorických postav znázorňujících různá povolání a odvětví hospodářství provedl brněnský sochař Josef Axman.
Roku 1928 vytvořil Pomník Jana Husa pro Roudnici nad Labem.

Jeho reliéfní tvorba byla určena pro výzdobu fasád veřejných budov (štít Branického divadla, 1925, Okresní hospodářská záložna v Sobotce, 1929, Spořitelna v Roudnici nad Labem, 1930).
Vytvořil i několik portrétních bust (František Křižík, Mikoláš Aleš, Marie Alšová, prof. Otakar Ševčík).

Společné hledání Zdeny Fibichové a Vladimíra Preclíka v Chodovské tvrzi

Březa byl členem Spolku výtvarných umělců v Hodoníně a členem a později předsedou Klubu výtvarných umělců Aleš, v letech 1927-28 členem Výtvarného odboru Umělecké Besedy.
Od roku 1939 byl místopředsedou Syndikátu výtvarných umělců a členem výtvarných porot. Za války konal užitečnou práci jako místopředseda XI. sekce Kulturní rady při národním souručenství a předseda pracovního výboru výstav Národ svým výtvarným umělcům. Výstavy i další charitativní akce sloužily především k získání finančních prostředků pro umělce nebo děti z chudých rodin.

Řada Březových soch byla zničena během druhé světové války (pomník vojína Josefa Kudrny v Motole) nebo za komunistického režimu (Masaryk v Bučovicích, Štefánik v Chrastu u Chrudimi a Myjavě). Jiná díla měla dramatický osud – například kamenná socha T. G. Masaryka v Dobrovici (1927) byla za války ukryta, ale roku 1942 zničena, po válce roku 1947 znovu vytvořena v bronzu a odhalena, odstraněna komunisty v roce 1959, znovu instalována roku 1968, sejmuta 1973, zachráněna dělníky ve slévárně před roztavením a definitivně, již počtvrté, odhalena roku 1990.

Krajinář a symbolistní básník František Pečinka maloval se zálibou otevřený kraj a vzdálené horizonty

Z jeho manželství (1918) s Marií Pejšovou (1892 – 1937) se narodila dcera Jiřina a syn Michal. Rodina od 30. let bydlela na Hanspaulce v Dejvicích (Na Míčance 41), ve vile, jejímž autorem byl architekt Čeněk Vořech (1887 v Brně – Žabovřeskách – 1976 v Praze).

Po válce se Březa zúčastnil dvěma návrhy soutěže na pomník pro Lidice, ale jako autor soch T. G. Masaryka a mramorového a bronzového prezidenta Háchy neměl po roce 1948 žádnou šanci získat veřejné zakázky.
Roku 1947 vytvořil náhrobní reliéf na hrob svých rodičů a sourozenců a z roku 1950 pochází jeho autoportrét.
Umělecky byl činný do roku 1953, kdy vážně onemocněl.
Rudolf Březa zemřel 2. ledna 1955 v Praze a je pohřben u kostela sv. Matěje v Šárce.
V budově bývalého zámku v jeho rodné obci Podolí byla zřízena Galerie Rudolfa Březy.

FOTO: Rudolf Březa

Rudolf Březa - 1 země 30Rudolf Březa - 2 breza (1)Rudolf Březa - 3 Branicke-divadlo-p4 25Rudolf Březa - 3b pam katRudolf Březa - 4 dr krammera 27
Další fotky
Rudolf Březa - 4 hus v roudnici www 28Rudolf Březa - 6 Rudolf-Březa,-busta-Františka-Křižíka, 32Rudolf Březa - 7 muzeum brnnnskaRudolf Březa - 7 rodina salon 41Rudolf Březa - 7b diana salon 35Rudolf Březa - 8 P1200739 na míčánce 41 rudolf březa, ar. vořech, st. šašekRudolf Březa - 9 březa 16Rudolf Březa - 99 DSC01821 březaRudolf Březa - 999 1024px-Obecní_úřad_Podolí_3wi

Zdroj: Hana Chalánková, Sochař Rudolf Březa (1888–1955), FF UP v Olomouci, 2010



Nepřehlédněte