Talent projevoval už od útlého mládí, v šestnácti složil zkoušky na pražskou malířskou akademii, kde studoval postupně u profesorů Bohumíra Roubalíka, Vlaho Bukovace a Hanuše Schwaigera. Absolvoval v roce 1911 a s podporou Hlávkovy nadace odjel na roční studijní pobyt do Itálie. O rok později navštívil Černou Horu, kde portrétoval tamějšího krále Nikolu I.
První světovou válku prožil v Kutné Hoře a maďarském Egeru, na konci války pracoval jako voják – malíř na restaurování Asamových fresek v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Po 1. světové válce se oženil s Růženou Kalouskovou a osud jej zavedl do Lipnice nad Sázavou, kde se setkal s malířem Jaroslavem Panuškou (1872 v Hořovicích – 1958 v Kochánově) a pravděpodobně i se spisovatelem Jaroslavem Haškem. V roce 1922 si v nedaleké vesničce Kochánov (dnes části Světlé nad Sázavou) postavil letní domek a později velkou vilu s ateliérem. V Kochánově vybudoval krásnou zahradu a maloval květiny, zátiší a krajinné motivy z okolí.
Přítel Panuška si tu zbudoval srub.
V Praze pracoval v ateliéru v Karlově ulici.
V letech 1920 – 1939 namaloval více než 1 150 obrazů, převážně figurálních.
Maloval především portréty, malíře Otakara Štáfla, Otu Bubeníčka, Josefa Brože a Jaroslava Panušku, historika umění Zdeňka Wirtha, tenoristu Národního divadla Mirko Štorka, legendu letenského fotbalu Káďu Peška (tento portrét shořel při požáru stadionu v roce 1934) a samozřejmě Masaryka.
Vytvořil i krásné akty a lovecká zátiší.
Byl členem Jednoty umělců výtvarných a zúčastňoval se pravidelně jejich členských výstav v Praze.
Po druhé světové válce se postupně natrvalo usadil v Kochánově a zaměřil se na malbu krajin, květin, Světlé nad Sázavou, Lipnice nebo Sázavy.
V 60. letech vedl ve Světlé školu pro amatérské malíře. Koncem 60. let namaloval kolekci temper staré Světlé a na objednávku tehdejšího MěNV zhotovil kopii obrazu Světlé od Antonína Mánesa dle originálu z roku 1832 zapůjčeného Národní galerií.
Zemřel v Kochánově 26. února 1977, pohřben je v Praze na Olšanech.
Své město miloval a ve své poslední vůli odkázal městskému národnímu výboru celou řadu obrazů, z nichž ten největší, který zachycuje práci josefodolských sklářů, dominuje vestibulu tamějšího kina.
Zdroj: jv, Světlá nad Sázavou
