Oskar Kokoschka (*1. března 1886 v Pöchlarnu v Dolních Rakousích) byl rakouský malíř, ilustrátor, grafik a dramatik. Nejznámějšími díly Oskary Kokoschky jsou jeho expresivní portréty a malby krajin, především množství městských a krajinných panoramat.
Jeho předkové z otcovy strany pocházeli ze staré, zcela árijské rodiny pražských zlatníků, kterou osud zavál po roce 1880 do Rakouska. Až do osmnácti let byl pražským příslušníkem, a teprve když se ucházel o stipendium na vídeňské umělecko-průmyslové škole, získal po desetiletém pobytu ve Vídni tamější příslušnost.
V letech 1905-09 studoval na Universitě užitého umění ve Vídni.
Na škole na sebe upozornil Gustava Klimta (1862 v Baumgartenu u Vídně – 1918 ve Vídni), reprezentanta tehdejší vídeňské moderny. Nemohlo být řeči o poměru učitele k žáku, protože Kokoschka už tenkrát prosazoval proti novovídeňskému stylu svůj vlastní, projevující se hlavně v portrétech. Klimt mu ještě ve škole umožnil účast na kolektivní výstavě, doslova nepoddajného malíře zaštítil svoji autoritou, leč výstava vyvolala bouřlivý odpor a byla provázena výsměchem.
Konflikt s Vídní a Rakouskem vyvrcholil za výstavy v Hagenbundu roku 1911. Následník trůnu, upozorněn povykem vídeňských novin, chtěl se osobně podívat na Kokoschku. Výsledkem byl veliký krach, výstava musela být zavřena a výstavní místnosti proměněny v zeleninovou tržnici. Teprve po převratu byly vráceny svému účelu.
Ne dosti na tom – Kokoschkovi bylo znemožněno vyučovat na všech státních a pak i soukromých školách a tak malíř Rakousko opustil.
Od toho okamžiku rozhodně odmítal všechna oficiální i soukromá pozvání k výstavám ve své domovině. Byl důsledný ve svém odporu k Vídni, ani po válce nevystavoval s Rakušany v Benátkách, v Londýně a v Bruselu.
Teprve roku 1975 přijal zpět rakouské státní občanství.
Po vídeňských událostech byl o něj už značný zájem. Šel do Berlína, kde mu obchodník s uměním Paul Cassirer uspořádal první výstavu. Ani v Berlíně se neusadil co klidný občan tamější umělecké obce. Začal spolupracovat s revuí Der Sturm (Bouře), která se pod vedením Herwartha Waldena stala prvním bojovným orgánem německé umělecké, literární a politické levice.
Pak přišla válka, Kokoschka byl vyrušen z práce, musel do rakouské armády a v Haliči byl těžce zraněn. Potácel se mezi životem a smrtí a žil dlouho ve strachu, bude-li moci ještě kdy pracovat. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Zvolna přišla doba úspěchu.
Kokoschka byl povolán za profesora na akademii v Drážďanech, kde však nevydržel déle než rok a půl. Opustil ji pro sebe typicky, zanechal jednou večer u portýra kus papíru s prohlášením, že rezignuje. Měl se stát rektorem. Důvodem k odchodu byla „beznadějná snaha o výchovu malířů pod patronací státu“.
Následně cestoval po Evropě, Severní Africe a Malé Asii.
Roku 1931 se vrátil do Vídně, avšak před sílícím nacismem, po zavraždění kancléře Dollfusse roku 1934, odešel do Prahy.
„Praha se v té době ocitla mezi svobodnými městy světa, která přitahují všechny, kdo nemohou žiti a tvořit s vědomím, že i když oni sami mají volnost projevů, je jiným tato svoboda vzata. Nejsou to jen emigranti, kteří nemohou zůstat ve své vlasti, jsou to umělci, kteří dobrovolně odešli, poněvadž nemohou tvořit v zemích, které se staly velikými koncentračními tábory.“ (Břetislav Palkovský)
Zde poznal svou budoucí ženu, Češku Oldu Palkovskou (1915 v Praze – 2004 v Montreux).
V Praze namaloval řadu pohledů na Vltavu, Karlův most, Malou Stranu a Staré Město. Obdržel československé státní občanství a krátce po Mnichovské dohodě, 16. října 1938, prchl před nacismem do Anglie.
Během 2. světové války tam zůstal, oženil se a aktivně se účastnil emigrantského kulturního života. Britským občanem se stal roku 1946. Po krátkém pobytu v USA se pak usadil ve Švýcarsku, v zemi, kde roku 1908 namaloval svou první krajinu – Dent du Midi.
„Tak jsem si objevil prostor,” komentoval malíř tenhle obraz.
Maloval krajinu ve Valais (Wallis) a v Itálii, oplývající barvami, portrétoval. Také se dvakrát inspiroval antickými tématy, roku 1950 vyzdobil obrovský strop v Londýně na motivy báje o Prometheovi, o čtyři roky později maloval triptych Thermopyly.
Ve Švýcarsku žil až do konce života, zemřel 22. února 1980 v Montreux.
Kromě malování psal básně, eseje a zpočátku také dramata, která si od 90. let 20. století znovu získávají popularitu.
Roku 1971 vyšla jeho autobiografie nazvaná Mein Leben, roku 1984 pak jeho korespondence.
Zdroje: Břetislav Palkovský, Salon, 1936; Franz Meyer, Lexikon moderního malířství, 1968
