„Kde jsem se učil? Slyšel jsem od svého dětství mnoho o Komenském a jeho Orbis Pictus provázel mne jako fixní idea po všechna má studijní léta. Později nalezl jsem tento Orbis Pictus v obrazech starého Brueghela.“ (Oskar Kokoschka)
Dílo dnes téměř zapomenutého švýcarského spisovatele bylo obdivováno například Franzem Kafkou. Robert Walser však nenapsal jen nezapomenutelné příběhy, ale měl také velmi pozoruhodný život. A vůbec na tom nic nemění skutečnost, že od roku 1933 už nenapsal ani řádku, neboť posledních 28 let svého života strávil za zdmi psychiatrických léčeben.
Slouží v Papežské švýcarské gardě, která oficiálně existuje od 22. ledna roku 1506 a neoficiálně ještě o pár desetiletí déle. Když je dnes obdivují nesčetní návštěvníci Vatikánu, připadá jim, jako by tito gardisté zamrzli v čase svého vzniku. Ve skutečnosti však plní funkci ochranky papeže a Vatikánu zcela na úrovni moderní doby.
Už jednou byl odsouzen za pokus o sexuální zneužití pětileté dívky na dva roky do vězení. Ve třiceti svůj čin zopakoval, což ho tentokrát stálo internaci v ústavu pro duševně choré. A právě zde začal kreslit, skládat hudbu a psát poněkud fantasmagorické knihy, díky čemuž se stal jedním z nejpodivnějších umělců dvacátého století.
Obyvatelé Ženevy si mohli vybrat. Buď přijmout Kalvínovu věrouku i se všemi omezeními, anebo raději město opustit. Vzhledem k tomu, že v Ženevě čas od času došlo i na upalování kacířů, rozumnější byla určitě ta druhá možnost.
Kdysi feudální stavba, dnes kulturní památka České republiky nedaleko Karlštejna otevírá pro veřejnost brány několikrát do roka. Dvěma důvody budou letos také závěrečný koncert letních pěveckých kurzů a písňový recitál se sopranistkou Martinou Jankovou, který pořádá nezisková organizace Zámek Liteň, z. s.
21. srpna 1968 ukončila invaze vojsk států Varšavské smlouvy do Československa naděje na vybudování „socialismu s lidskou tváří“. Statisíce Čechů a Slováků se v důsledku této situace rozhodlo emigrovat. Více než 40 tisíc lidí se uchýlilo do Švýcarska, 14 tisíc z nich se zde usadilo natrvalo. Švýcarské velvyslanectví u příležitosti 50. výročí 21. srpna 1968 se rozhodlo uspořádat putovní výstavu nazvanou Druhý život, kde se na portrétních fotografiích česko-švýcarské fotografky Iren Stehli představí 25 osobností, které v zemi helvetského kříže nalezly svůj nový domov.