Nejpodivnější umělec 20. století. Začal tvořit v psychiatrické léčebně

20.1.2020
Lukáš Mucha

Těžké dětství

Adolf Wölfli se narodil v roce 1864 do rodiny velmi chudých poměrů. Byl nejmladším ze sedmi dětí, jeho otec se živil jako kameník, zatímco matka vydělávala jako pradlena. V Adolfově pěti letech na alkoholu závislý otec rodinu opustil. Matka nebyla schopná děti uživit, a tak sourozence rozmístili do různých statků, kde od útlého věku pracovali za stravu a střechu nad hlavou.

Když bylo Adolfovi devět let, zemřela i jeho matka, což mu způsobilo první vážně deprese, ze kterých se už nikdy nevymanil. Na prahu dospělosti si odsloužil dva roky v armádě a pak se živil jako nádeník. Byl zařazen na nejnižších stupních společenského žebříčku, což mu znemožňovalo založit trvalý partnerský vztah. Připočteme-li k tomu že Wölfli vyrůstal za špatných sociálních podmínek, nelze se divit jeho narušené psychice i sexualitě. V 25 letech přišel jeho první zkrat – začal sexuálně obtěžovat dvě nezletilé dívky, což mu vyneslo dva roky vězení.

Oběť vlastního velikášství. Maďarský malíř Mihály Munkácsy věřil, že je nejlepším malířem a dožadoval se ujišťování o své umělecké genialitě

Cesta do blázince

Po propuštění na svobodu pracoval Wölfli jako námezdní dělník, čímž se jeho sociální izolace dále prohlubovala. Když se opět pokusil sexuálně zneužít nezletilou (tentokrát tříapůlletou) dívku, umístili ho do psychiatrické léčebny ve Waldau poblíž Bernu. Zde mu diagnostikovali schizofrenii, proto si jej v ústavu nechali a Wölfli v něm strávil dalších 35 let života. Byl značně neklidný, trpěl halucinacemi i záchvaty agresivity, tudíž musel být držen v izolaci. V klidnějších periodách se ovšem začal věnovat umělecké činnosti a stal se jedním ze zakladatelů výtvarného směru zvaného art brut, jímž se označují malířsky neškolení výtvarníci, kteří mají většinou menší či větší psychické problémy.

Miloval a maloval kočky. Anglický výtvarník Louis Wain tvořil svá největší díla za zdmi psychiatrické léčebny

Wölfliho svět fantazie

Ale zpět k Wölflimu. V pětačtyřiceti letech vytvořil naprosto unikátní, částečně autobiografický epos, který se skládal z 45 dílů a celkem obsahoval 25 tisíc stran a 2 tisíce obrázků, připomínajících jakési velmi komplikované až bizarní mandaly. V nich propojil svá vlastní dobrodružství se světem fantazie, kde sám vystupoval jako král, císař či dokonce svatý Adolf.

Vytvořil neuvěřitelně rozsáhlý a spletitý paralelní svět plný fantazie (vymýšlel cizí světy, včetně nových národů, měst a map), ale také vlastních „vědeckých“ objevů, například revoluční soustavy čísel. A aby toho nebylo málo, texty a obrazy byly doprovázeny hudebními partiturami.

Služebník boha Usira. Anglický malíř Richard Dadd tvořil unikátní díla v psychiatrické léčebně

Výtvarník z blázince

V léčebně ho v umělecké práci podporovali a dodávali mu papír i tužky na kreslení. Také mu umožnili, aby začal své práce prodávat, přičemž jedním z prvních zákazníků a sběratelů se stal francouzský malíř Jean Dubuffet. Většina díla ovšem zůstala v majetku Wölfliho muzea v Bernu. A jak dopadl nešťastný výtvarník? V 66 letech zemřel v léčebně na rakovinu tlustého střeva.

Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)



Nepřehlédněte