Umělecký svět u nohou
Richard Dadd se narodil v roce 1817 v rodině lékárníka, ale už od dětství projevoval tak výrazný malířský talent, že o jeho životní dráze bylo rozhodnuto. Ve dvaceti patřil k největším malířským nadějím Británie, přijali jej do Královské akademie a umělecký svět mu ležel u nohou. O několik let později se vydal na velkou roční cestu na Blízký východ, přes Turecko a Sýrii až do Egypta, která však jeho život zásadně změnila.
Vražda pro boha Usira
Při tehdy oblíbené plavbě na lodi po Nilu byl dlouho na prudkém slunci a dostal úžeh, který pravděpodobně spustil jeho duševní chorobu, paranoidní schizofrenii. Už tenkrát hovořil o tom, že se dostal do spárů egyptského boha Usira, jenž byl bohem mrtvých a podsvětí. Tím vysvětloval zvláštní stav omámení a agresivity, ve kterém se ocitl. Po návratu se uchýlil na venkov, kde se snažil zotavit, ale místo toho přišel první skutečný záchvat šílenství, během něhož se hned dopustil vraždy – na příkaz boha Usira ubodal svého otce.
Šílený vnitřní hlas
Vnitřní hlas Daddovi napověděl, že jeho otec je ďábel a musí být sprovozen ze světa. Jenom tak upevní svou víru v boha zemřelých Usira, který si tento čin vyžádal jako potvrzení jeho oddanosti. Vzápětí se Dadd nalodil a vydal do Evropy, kde plánoval zabít rakouského císaře Ferdinanda. Během cesty však napadl neznámého spolucestujícího břitvou, načež ho uvěznili a převezli zpátky do Anglie. Nemocnému umělci bylo pouhých 26 let, když jej internovali ve vyhlášeném vězení pro blázny a nebezpečné šílence v Bethlemu.
Malíř z blázince
Zpočátku byl Dadd považován za nebezpečného pacienta, u kterého bez jakéhokoliv předchozího varování mohou nastat agresivní stavy, při nichž je schopen napadnout lékaře nebo pacienty. Z psychiatrické léčebny už se nikdy nedostal, později jej převezli do dalšího ústavu, kde žil až do své smrti. Vedení psychiatrie mu však časem povolilo obrovskou výsadu – mohl znovu malovat. Během jeho dlouhého pobytu v léčebnách tak vznikla řada úchvatných obrazů, které dnes patří ve Velké Británii k jedněm z nejvyhledávanějších a jeho díla visí v prestižních galeriích jako je Britské muzeum či Victoria & Albert Museum.
Plátna plná démonů
Vidění jejich duševně nemocného autora jim totiž dalo surrealistický nádech – Daddova plátna byla plná démonů, snových postav i pohádkových scén. V posledních letech života se jeho stav zklidnil, a tak dostal i pracovní nůž, kterým vyřezával dřevěné křeslo pro soukromou školu Wellington College, jež sousedila s léčebnou. Dadd četl Talmud a Korán, nechal si narůst dlouhé bílé vousy a žil spíše jako poustevník ve své cele než jako agresivní psychopat a vrah. A tak ho zastihla v 68 letech také smrt.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
