Výtvarníkovo mládí
Louis William Wain se narodil v roce 1860 v Londýně do anglicko-francouzské rodiny. Měl pět mladších sester, ale žádná z nich se neprovdala a všichni, tedy i s Louisem, žili ve společné domácnosti s rodiči. Louis se narodil s fyzickou vadou – měl rozštěp patra, kvůli čemuž nastoupil do školy se zpožděním. Přesto úspěšně vystudoval a od dvaceti let, po smrti svého otce, začal živit celou svou rodinu. Nejprve jako učitel a později jako výtvarník, když jeho hravé ilustrace začaly získávat úspěch.
Milující manžel i ochránce zvířat
Oženil se s Emily Richardsonovou, vychovatelkou své sestry. Původně se zaměřoval na zobrazení zvířat a krajin v širším pojetí a chtěl dokonce začít portrétovat psy, což bylo tehdy velmi populární. Když ale Louisova žena onemocněla karcinomem prsu, snažil se ji utěšit a bavit svými kresbami jejich kocoura Petera i fiktivních koček karikujících lidské chování. Zvířata se na jeho obrazcích smála v širokém úsměvu, nosila lidské oblečení, pila čaj, pokuřovala doutníky nebo hrála na hudební nástroje. Louisova žena nadaného umělce v této činnosti podporovala a přesvědčila, aby své práce začal vydávat. Jeho vzrůstající vztah ke kočkám ho také přivedl do společností, které se zabývaly ochranou koček i ostatních zvířat. Nakonec se stal předsedou a prezidentem společnosti National Cat Club.
Slavný, ale chudý
Wainovo celoživotní dílo tehdy proslulo především díky pohlednicím, plakátům a obrazům, které si soudobá anglická společnost oblíbila. Mohl by na tom vydělat spoustu peněz, ale nevyznal se ve světě financí, ztrácel spoustu peněz nevhodnými investicemi a prodělával i na svých obrazech, ke kterým neměl autorská práva. Příčinou byla především jeho důvěřivost, roztržitost a přílišná skromnost. A tak přestože pracoval od rána do večera, aby zajistil svou rodinu, stále zůstával nemajetný.
Za štěstím za „velkou louži“
V roce 1906 jeho žena zemřela, a tak roku 1907 odjel do New Yorku s vidinou úspěchu. Zde působil především na poli komiksů a různorodých příspěvků v místních časopisech. Byl sice obdivován, ale tisk se mu vysmíval a ponižoval ho, proto se vrátil do Anglie ještě s menším obnosem peněz, než s jakým do New Yorku odjel. Jedním z důvodů neúspěchu byla i nerozvážná investice do nového typu petrolejové lampy. Rozhodl se tedy pro návrat do rodného Londýna s vědomím, že nebude moci podpořit své příbuzné.
Pád do temnoty
Nečekaly ho však dobré zprávy. Zemřela mu matka, s níž žil většinu svého života. Navíc jedna z jeho sester vážně duševně onemocněla. Pod tíhou těchto událostí začal mít sám psychické problémy. Louisova řeč se stala nesouvislou a nálady se mu velmi rychle střídaly. Jeho kresby se stávaly čím dále více abstraktními a rovněž nabyl přesvědčení, že promítací soupravy v kině odebírají lidem elektřinu z jejich mozků nebo že londýnské metro požírá lidi. Potuloval se po nočním městě a na potkání vyprávěl své bláznivé teorie nebo se naopak uzavřel ve svém pokoji, kde neustále upravoval nábytek a psal velmi bizarní spisy.
Nemocný stárnoucí muž
Neznámá duševní porucha se u něj rozvíjela velmi prudce, což se také projevovalo v jeho neobvyklém a občas až násilném chování. Blízké okolí popisovalo Louise jako tichého, důvěřivého podivína, který byl příznačný svojí velmi složitou a tím také velmi nesouvislou, rozbíhavou řečí a také obtížemi v rozpoznávání reality od představ. Dosud však není známo a lékaři se jen dohadují, kterým onemocněním talentovaný umělec přesně trpěl.
Vrcholné dílo chorého génia
Louisovy sestry se chtěly o svého nemocného stárnoucího bratra postarat, ale ten je neustále napadal a někdy byl pro ně až nebezpečný, takže ho nakonec nechaly v trvalé péči psychiatrické léčebny. O rok později se tato zpráva dostala na veřejnost a vyvolala velkou kritiku, neboť spousta osobností volala po jeho propuštění. Nestalo se tak, ale jeho příznivci alespoň zařídili, aby byl převezen do „lepšího blázince“ nedaleko Londýna, kde se podařilo konečně ustálit jeho náladovou bipolaritu a kde mohl zase malovat. Tou dobou jeho práce nabývala natolik vysoké úrovně abstrakce, že Louisovy kočky začaly dostávat podivuhodnou podobu duhových či kosmických mozaik.
Louis Wain zemřel v psychiatrické léčebně v roce 1939 ve věku nedožitých 79 let. Dílo, které po sobě zanechal, je však nesmrtelné a lze jej právem považovat za jedno z vůbec nejoriginálnější výtvarných děl 20. století.
