Maxmilián Daniel Karel Pirner se narodil 13. února 1854 v Sušici v rodině soudního rady Jana Pirnera. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda (1824 v Praze – 1897, Perchtoldsdorf, Rakousko), za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, později navštívil Itálii.
Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie. Jako pedagog ovlivnil dvě generace žáků Akademie.
Vedle ilustrací Lessinga a Leneaua zaujme jeho velká ilustrátorská práce, šestisvazkové vydání spisů Heinricha Heina. Jako malíř vystavoval Pirner poměrně zřídka. V galerii Ruch v Praze se roku 1887 představil cyklem pastelových kreseb Démon Láska. Na Jubilejní výstavu 1891 poslal obraz Finis, který zůstal nepovšimnut. V roce 1900 pak zaslal řadu vtipných kompozic a poetických maleb na výstavu Jednoty výtvarných umělců českých u Štajgrů. Nejznámějšími jeho obrazy byly svého času dvě kompozice Láska pozemská a Láska nebeská z cyklu Démon Láska – a to díky reprodukcím z vydavatelství Františka Topiče. Je také autorem obrazu Korunování Panny Marie v severní lodi kostela sv. Václava na Smíchově.
Dne 24. září 1874 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti; syn Karel Pirner (1899 v Praze – 1976 tamtéž) byl spisovatel a technik.
S rokem 1890 byl policejně přihlášen na adrese Praha – Nové Město, Helmova 1169/4, v roce 1893 na Malé Straně U železné lávky 592/8, od roku 1895 pak na smíchovské adrese Malátova 479/2. Tam Maxmilián Pirner 2. dubna 1924 zemřel (příčina: arteriosklerosa). Nejprve byl pohřben na Olšanech – byl zpopelněn, což bylo na svoji dobu dosti novátorské. Urna Maxmiliána Pirnera byla později spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.
