Narodil se 28. března 1859 v již zbořeném staroměstském domě čp. 371 na rohu ulic 28. října a Perlová (dnes tu stojí novostavba obchodního domu ARA, dříve Perla).
Bartoněk studoval v letech 1873 – 1874 na pražské Akademii u Jana Sweertse (1820, Antverpy, Belgie – 1879 v Mariánských Lázních), ale prošel i výukou u dalších profesorů – Emanuela Roma, Františka Čermáka, Antonína Lhoty, Františka Sequense, Maxe Pirnera.
Přestože se ve svých začátcích věnoval historickým tématům a maloval oltářní obrazy, pro obživu restauroval nebo se věnoval nástěnné malbě (na Štorchově domě na Staroměstském náměstí v Praze, ve Staroměstské tržnici, v Merkuru v Pařížské ulici nebo nástropní malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech), v zásadě hledal své téma. Tím se mu v nastupující éře naturalismu staly sociálně laděné příběhy z prostředí staré Prahy, jež návštěvníky výstav poutaly a dojímaly.
Maloval historické obrazy, později žánrové obrázky z pražských ulic, nádvoří a trhů. Jeho obraz Rekruti, který tvoří důstojný protějšek k obrazu Vaječný trh Luďka Marolda ze stejné doby i místa, zakoupil stavitel a mecenáš Josef Hlávka.
Právě s Luďkem Maroldem (1865 v Praze na Malé Straně – 1898 na Královských Vinohradech) se v létě roku 1889 odhodlal k cestě do Paříže a hned v srpnu se tu zapsal k ročnímu studiu na École des Beaux-Arts.
Po návratu se zúčastnil Jubilejní výstavy (1891) s žánrově laděnými záběry ze svérázných pražských dvorků a ulic s krámky řemeslníků, ale i s obydlím chudiny; zároveň se představil dekorativními panó z Bondyho jídelny.
V roce 1895 spolupracoval s Mikolášem Alšem (1852 v Miroticích, okr. Písek – 1913 v Praze) a Karlem Vítězslavem Maškem (1865 v Praze – 1927 tamtéž) na dioramatu pro Národopisnou výstavu, Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou.
Následně s bratry Adolfem (1857 v Paze – 1919 v Potštejně) a Karlem (1851 v Praze – 1906 tamtéž) Liebscherovými pracoval na dioramatu Boj studentů se Švédy, umístěném dnes v bludišti na Petříně.
Kromě toho se věnoval ilustracím (zejména k dílu Boženy Němcové). Rád se zapojoval do uměleckých spolků – byl členem Umělecké besedy, Jednoty umělců výtvarných a příznačně svému zaměření vstoupil i do Klubu za starou Prahu.
Nad žánrovými, dobově aktuálními příběhy Vojtěcha Bartoňka, zpracovanými brilantní technikou, diváci žasli. Jejich popularitu umocňovaly četné reprodukce v časopisech Světozor a Zlatá Praha, s jejíž redakcemi spolupracoval.
Před svatbou žil v malostranském dvoutraktovém domě na adrese Šporkova 10 – Jánská 5. Svatba se odehrála v dubnu 1895 u sv. Mikuláše, bral si Hermínu Müllerovou (*1867), které svědčil Mikoláš Aleš. Ze svazku vzešly dvě děti – Marie (*1892) a Elisabeth (*1896).
V roce 1898 žila rodina v domě Bělehradská 62 (v sousedství mistra Alše), v roce 1906 na adrese Mánesova 50 a od následujícího roku v Bruselské 3.
Zde také 25. srpna 1908 zemřel; příčinou skonu byla arteriosklerosa.
Vojtěch Bartoněk byl pochován na Olšanských hřbitovech, jeho hrob je aktuálně nabízen Správou pražských hřbitovů k adopci.
Zdroj: Marie Mžyková, Muzeum umění Olomouc
