Největšímu obrazu střední Evropy, do něhož se umělcům podařilo promítnout 10 tisíc let vývoje, přichystalo muzeum v Turnově výstavu. Malba zachycuje bájnou bitvu z Českého ráje s bojovníky, kteří mají oděvy a zbraně od starší doby kamenné až po středověk.
Bohumír Roubalík – na svých obrazech se podepisoval jako Goda – se narodil 25. listopadu 1845 v Praze.
Jednou z nejmalebnějších staveb v bubenečské vilové kolonii je vlastní vila malíře, architekta a pedagoga Karla Maška, významného českého představitele symbolismu a secese.
Praha zrekonstruovala kapli Kalvárie, která byla kvůli zatékání vody v havarijním stavu.
Významný je jeho výzkum pravěkého pohřebiště u Únětic u Prahy, podle kterého byla pojmenována na něm zastoupená únětická kultura doby bronzové.
„Zní to jako paradox a přece je to jen pravdou, že Václav Jansa, tvůrce Staré Prahy, jest každým svým rysem, celou svou bytostí — venkovanem. Synek šafářův, mezi selským lidem vyrostl, a z lidu venkovského vsáklo do jeho duše tolik jarosti, svěžesti a zdraví, že při vší snaze po stálém rozvoji dovedl odolati všemu, co jiné zlákalo k „chorobným“ směrům v umění. On, pravý venkovan svou statnou, zdravím kypící postavou, plný veselí a humoru, nemohl malovati jinak, než viděl.“
Máj, 1905
Tento výlet vás zavede na místa, která jsou spjata s počátky českého státu. Kostelík svatého Klimenta, či spíše rotunda v jeho základech, je opravdu velice stará. Vznikla někdy po roce 882, kdy se první český kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila vrátili z Moravy, pokřtěni samotným Metodějem. První, křesťanská církevní stavba, mimo areál Pražského hradu.
Křtěn jako Cyrill Mikoláš Bouda (*14. listopadu 1901 v Kladně), za kmotra mu byl sám Mikoláš Aleš. Ten si prý kladenské křtiny protáhnul na několik dní…
Každý člověk vzpomíná jinak. Pokud dlouhodobě vyrazí do světa, třeba za prací. Nebo za dobrodružstvím. Nebo do exilu, což už je naštěstí minulostí. Někdo si vezme oblíbenou knihu, někdo album, někdo obrázek, který pak visí na tom nejdůležitějším místě. Nebo obrázkový kalendář po babičce. Stačí ho jen otevřít a vzdálený hluk velkoměsta utichne. Uvidíte před očima líbezné baroko jihočeské vesnice. Kvetoucí lípy, bzučící včely a u můstku přes potůček se na vás dívá utrápená socha světce. Nebo vonící, čerstvý chleba, který nenajdete nikde jinde než doma. Také to může být sedlák s cepem, na mlatě za humny, nebo kdysi za vozovou hradbou. Zdá se vám tento úvod příliš nostalgický? Budiž, ale žil pouze jediný malíř, se kterým se vám tato cesta v čase může podařit.
Vrtbovská zahrada je barokní terasovitá zahrada italského typu, jedna z nejkrásnějších v Praze. Vstupuje se do ní přes Vrtbovský palác z Karmelitské ulice.
Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“, do níž patřili i Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Josef Tulka, Julius Mařák, Adolf Liebscher a další – generace vlasteneckých umělců, glorifikujících národní myšlenky. Jeho malířský styl plně odpovídal tehdy rozšířenému oficiálnímu vkusu, tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí.
Tento veristicky orientovaný malíř pocházel z rodiny, v níž umělecké řemeslo představovalo obživu. Otec Václav byl lakýrníkem a děd František Rebec byl malířem porcelánu.
Po úspěchu únorové výstavy o historii novoročenek se Praha 6 rozhodla ve spolupráci se Spolkem sběratelů a přátel exlibris uspořádat v Galerii Chodník ve Skleněném paláci na náměstí Svobody výstavu současných českých tvůrců komorní grafiky „GENERACE 2018 EXL“.
Vidět ji můžete do této neděle.
Mezi 23. srpnem a 5. září potom bude výstava k vidění v břevnovské usedlosti Ladronka.