Narodil se 21. října 1859 v dnes zaniklé obci Slatinice (německy Deutsch Zlatnik, dnes v katastru Mostu). Jeho rodiče zaměstnal hrabě Herberstein na svém dvoře, proto se rodina přestěhovala do Solan u Lovosic. Tam se Jan vyučil kupcem a stal se kupeckým pomocníkem patrně u Červeného raka na Poříčí. Byl také sklepnickým učněm, ale když na kterémsi velkém venkovském nádraží padl i s tácem plným nádobí, svlékl fráček a stal se písařem v advokátní kanceláři.
Pak byl konečně přijat na pražskou akademii. Studoval u malíře historických výjevů Antonína Lhoty (1812 v Kutné Hoře – 1905 ve Volyni), učitele Ženíška, Alše nebo Brožíka, brzy ale přestoupil na akademii vídeňskou k profesorům Eduardu Peithnerovi z Lintenfelsu a Leopoldu Karlu Müllerovi.
Roku 1891 se vrátil do Prahy, v témže roce namaloval pro hraběte Harracha dioráma Krkonoš, umístěné do jeho pavilonu na jubilejní pražské výstavě.
V letech 1894-95 se podílel na malbě diorámatu Mikoláše Alše (1852 v Miroticích – 1913 v Král. Vinohradech) Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou – námětem obrazu byla epická báseň z Rukopisu královédvorského.
Václav Jansa se chtěl věnovat malbě figurální. Časté cesty po Čechách a vnitřní touha po vlastenectví ho však vedly ke krajinářství, v němž nakonec našel svůj hlavní obor. Maloval hlavně jižní Čechy a také Krkonoše.
Od roku 1893 probíhala asanace historických čtvrtí Prahy pražského ghetta a částí Starého a Nového Města. V témže roce byla ustavena Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, jejímž úkolem bylo provedení soupisu památek a dokumentace domů a ulic určených k asanaci. Fotograf Jindřich Eckert (1833 v Praze – 1905 tamtéž) pořídil v době svého členství v komisi (1894–98) čtyřicet nových snímků a zapůjčil 500 fotografií z předchozích dvaceti let své tvorby.
Spolek výtvarných umělců Mánes inicioval pořízení akvarelových maleb vybraných partií města v asanačním pásmu. Tento úkol byl svěřen Václavu Jansovi, který v druhé polovině 90. let namaloval 150 barevných akvarelů dokumentujících zanikající části Prahy a které se staly součástí sbírek Městského muzea.
Roku 1898 pomáhal Luďku Maroldovi vytvářet Bitvu u Lipan – jeho spolupracovníky byli Karel Rašek, Theodor Hilšer, Karel Štapfer a Ludvík Vacátko, později, když pod tíhou sněhu propadla se střecha budovy, pomáhal s obnovou obrazu.
V únoru 1895 se v Písku oženil se Marií Reinerovou (*1873), manželé měli dcery Věru (*1900) a Libuši (1904 v Praze – 1996 tamtéž), naší první archeoložkou a partnerku Ivana Borkovského (1897, Čortovec, dnešní Ukrajina – 1976 v Praze), proslulého svými vykopávkami na Pražském hradě.
Podle pobytových přihlášek Jansových můžeme celkem snadno vysledovat umělcovu pražskou stopu – v roce 1893 bydlel na Novém Městě ve Pštrossově 7, pak už byl věrný Malé Straně – Všehrdova 5 (1894 a pak od roku 1909 do smrti), Mělnická 10, Malostranské nábřeží 3 a U železné lávky 8.
Zamřel ale v Černošicích – 29. června 1913, nedlouho trpěl rozedmou plic.
Je pohřben na Olšanech (spolu s dcerou Libuší a Ivanem Borkovským), hrob je v programu adopcí.
Zdroje: Český svět, 1913; Máj, 1905; Galerie Platýz; Wikipedie
