Maškova vila. Dům jako nejkrásnější pomník

Jednou z nejmalebnějších staveb v bubenečské vilové kolonii je vlastní vila malíře, architekta a pedagoga Karla Maška, významného českého představitele symbolismu a secese.

Karel Vítězslav Mašek přišel na svět před 155 lety, 1. září 1865, v Točné u Zbraslavi v rodině komořanského revírníka Leopolda Maška a Veroniky Troubové, mlynářské dcerky z Černošic. Pokřtěn byl „Karel Veliký František Serafinský Jan Nepomuk“, jméno Vítězslav užíval po návratu z Paříže, kdy jako Vítězslav K. Mašek působil jako dekorativní malíř.

Krátce studoval na pražské Akademii, také u profesora Kouly na ČVUT. V roce 1884 odešel studovat na Akademii do Mnichova. Zde byl členem spolku českých studentů Škréta. V roce 1887 odešel spolu s Alfonsem Muchou a Františkem Dvořákem do Paříže, kde studoval na Julianově akademii u Gustave Boulangera a Julese Lefebvra. Zde se také blíže seznámil s malířskou technikou zvanou pointilismus, kterou pak využíval v některých svých dílech.

Jan Koula, muž desatera řemesel. Může toto člověk stihnout za jediný život?

V roce 1888 se vrátil zpět do Prahy. V roce 1890 se stal členem Krasoumné jednoty. V únoru 1890 se v zámecké kapli v Dolních Beřkovicích oženil s Viktorií Černou z Předměřic. Jejich syn Jaroslav (1893 –1956) byl architektem, profesorem ČVUT.

Mašek se věnoval ilustracím a národopisným studiím. Maloval opony pro česká i slovenská divadla (Kolín, Plzeň, Náchod, Martin). Jmenujme jeho nejznámější díla – některá jsou v naší fotogalerii – obraz Slavnost jara, 1889, majetek Národní galerie v Praze; obraz Panneau décoratif, prezentovaný na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891; obraz Libuše, 1893, nyní ve sbírkách Musée d’Orsay v Paříži; obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (spolupráce Václav Jansa, Vojta Bartoněk a Karel Štapfer, pod vedením Mikoláše Alše), 1895, součást dioramatu v Muzeu Českého ráje v Turnově; výzdoba budovy Hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze, 1901; nástěnné malby v kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě (spolu se svými žáky z Umělecko-průmyslové školy v Praze), 1904-5.

Tady je třeba upozornit, že od roku 1898 působil jako profesor dekorativní malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Mezi jeho žáky patřil třeba malíř Josef Čapek.

Vilu, kde po válce bydlel generál Pellé, postavil architekt Koukola pro tchýni. Jeho nadějná životní dráha ale dopadla neslavně

V roce 1901 uskutečnil svůj pár let starý návrh vlastního rodinného domu v bubenečské Slavíčkově ulici (č. 196/7), včetně vnitřního zařízení, za spolupráce sochařů Antonína Waiganta (1880 – 1918 v Praze) a Ludvíka Wurzela (1865 v Praze – 1913 v Břevnově, nyní Praha). Po smrti Maška vilu upravil architekt a bubenečský soused Vojtěch Krch (1892 v Hořicích – 1966 v Praze), přičemž zanikla zahradní veranda.

Karel Mašek se zabýval i architekturou, včetně té zahradní, a problémy úpravy krajiny a měst. S ministerským radou Eduardem Schwarzerem (*1872 v Bystřici nad Pernštejnem) vypracoval řadu regulačních návrhů (regulační plán Luhačovic, Hodonína), úpravy břehů Vltavy (pod Letnou, Modřany – Vyšehrad, Pelc-Tyrolka – Roztoky), v závěru života se za spoluúčasti profesora Jiřího Jandy zabýval návrhem trojské ZOO.