To vyšlo najevo po dlouhém pátrání v matrikách.
Tedy – první majitelkou Pelléovy vily byla Marie Knoblochová (*1852 v Hostinném), dcera Václava Kubíka, okresního sudího z Trutnova.
Provdala se v listopadu 1871 v Trutnově za Karla Knoblocha, sládka v Panenském Týnci č. 7, syna Josefa Knoblocha, majitele pivovaru v Práči č. 4 (Praha – Záběhlice).
Spolu měli děti Klementinu (*1872 v Panenském Týnci), Marii a Karla (*1877, *1879 v Práči) a Erwina, Raimunda a Hedviku (*1880, *1882, *1885 v Libni).
Karel Knobloch byl tehdy majitelem libeňského „Anglického“ pivovaru.
Marie Knoblochová – už jako vdova – je vedena v policejních záznamech nejprve v Bubenči čp. 55 (Pelléova 17), poté v Pelléově vile, kterou v roce 1900 prodala Luise Vondráčkové. V roce 1906 se pak nastěhovala do nové vilky vedle dcery a tchána ve Slavíčkově 19.
Zde 29. prosince 1907 sražena mrtvicí také zemřela.
Na počátku byl ovocný sad
Dcera Marie Knoblochové Klementina se vdala 22. srpna 1891 v Bubenči za stavitele Rudolfa Koukolu (*1859 v Benešově).
Dobrým počátkem do podnikání pana Koukoly, syn stavitele Josefa Koukoly z Benešova č. 122, bylo, že měl ovocný – údajně hruškový sad v Bubenči poblíž křižovatky na Špejchaře. Je dobře možné, že jej vyženil.
V jeho místě pro svoji tchýni Koukola vystavěl v roce 1890 vilu, kterou dnes známe pod jménem Pelléova. Naproti ní pro sebe a svoji choť postavil v roce 1893 hrázděnou vilku. Je i stavitelem slavné Koulovy vily (Slavíčkova 17), vily Slavíčkova 19, kde roku 1907 dožila tchýně Marie, Pelléovy 6, a ještě Stanislavu Suchardovi prodal pozemek na stavbu jeho staré vily (stavěl ale stavitel František Schlaffer) ve Slavíčkově 15.
Také postavil činžák v nedaleké Muchově ulici 3, vilu Sanitas, kde je dnes vrátnice areálu nemocnice v Chittussiho ulici (někdejšího Kramerova sanatoria), vyzdvihl činžovní dům Pařížská 1, který projektoval Jan Koula, a vedlejší dům Pařížská 3 dle vlastního návrhu, ten patrně i vlastnil.
Podle policejních přihlášek bydlel s Klementinou na několika adresách na Novém Městě pražském (převážně v Křemencově ulici), vilu v Bubenči využívali nejspíš jako letní byt.
Podle vyprávění si Rudolf Koukola rád užíval život, prý propadl kartám a i jeho konec není slavný – zemřel 21. června 1911 v sanatoriu pro duševně choré dr. Kramera v důsledku progresivní paralýzy. O kněze nežádal, pochován je v Bubenči.
Podruhé se Klementina vdala 26. září 1911 v Kynžvartě za stavitele Josefa Jindřicha Kostrbu.
Ještě s 30. léty o ní máme zprávu jako o spolumajitelce jedné dejvické cihelny.
Generálova vila a co bylo pak
Nejslavnějším obyvatelem vily byl Maurice César Joseph Pellé (1863, Douai – 1924, Toulon, obojí Francie), francouzský generál, účastník francouzské vojenské mise v Československu, náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921. Má na domě pamětní desku.
V roce 1932 přistavěla firma Josefa Blechy k vile lodžii s terasou.
Za komunistů byla v Pelléově vile školka. V nových časech a v novém kabátě tu pak byla Galerie Anderle. Před několika lety začal v obecní vile působit spolek Porte.
Galerie prodloužila úspěšnou výstavu Sempého
Villa Pellé připravila letos pro své diváky jarní bonbónek se světovou příchutí –
ukazuje tvorbu legendárního francouzského kreslíře a ilustrátora Jeana-Jacquese Sempého, výtvarného otce malého Mikuláše.
Jednoduché perokresby si české publikum už několik desetiletí spojuje právě s patáliemi malého Mikuláše a jeho party nerozlučných kamarádů. Jean-Jacques Sempé (*1932, Pessac u Bordeaux) však za více než padesát let práce nestvořil pouze živou klučičí partu. Z malého ateliéru na Monmartru a později Montparnassu se Sempému, komandéru Řádu umění a literatury, podařilo oslovit celý svět. Nakreslil tisíce vtipů, které tvoří více než 40 alb a později i ikonické titulní strany magazínů světové ligy, jakým jsou například New Yorker nebo Paris Match.
Výstava Sempého sklízí velký úspěch a proto byla prodloužena do 19. srpna
Vycházka informační služby
Pokus vás ale více zajímá architektura, přijďte k Pelléově vile v neděli o desáté hodině dopolední. S průvodkyní Pražské informační služby Stanislavou Mickovou si prohlédnete vily, o kterých jsem se zmínil a také další jako Náhlovského (Jurkovičovu) vilu, Suchardovu novou vilu od Jana Kotěry, a jiné, už trochu okázalejší stavy Josefa Zascheho a Maxe Spielmanna, dvorního architekta bankéřského klanu Petschků. A mimochodem – kdosi ostříhal živý plot a po letech je zase vidět usedlost prezidenta Beneše Zátorku.
