Měl se stát malířem písem, tuším, že tohle řemeslo měli v rodině, nicméně v roce 1868 – za ředitele Trenkwalda – vstoupil na pražskou malířskou akademii, kde se učil u Antonína Lhoty (1812 v Kutné Hoře – 1905 ve Volyni).
Roku 1875 podnikl s novým ředitelem pražské akademie Janem Swertsem (1820 v Antverpách – 1879 v Mariánských Lázních) cestu do Belgie, byli u slavného malíře Godfrieda Guffense v Bruselu a pobyli delší dobu v Antverpách. Cílem cesty byl ale Kortrijk (Courtrai), kde na radnici – spolu s Františkem Ženíškem – podle Swertsova návrhu provedli velkých nástěnný obraz, představující loučení vojevůdců flámských vojevůdců s městskou radou vpředvečer bitvy u Courtrai.
Po návratu se věnoval zejména tvorbě portrétů. Roubalík býval často zván do sídel našich předních šlechticů, aby tu pro ně kreslil a maloval nebo vyučoval malá šlechtičátka. Byl po nějakou dobu zaměstnán v domě hrabat Nosticových, s jejich rodinou se pak odebral na několikaměsíční studie do Švýcarska, odkud se vrátil, vyzván, aby ve foyeru Národního divadla ve spolupráci s Ženíškem a Mikolášem Alšem provedl některé malby.
Dlouhodobě pracoval jako externí výpomocný učitel na Akademii výtvarných umění. Před nástupem Vlaho Bukovace tu vedl průpravnou třídu. Pak – roku 1904 – byl jmenován profesorem.
Ke známým pracím Bohumíra Roubalíka patří Svatý Ivan, konající večerní pobožnost (v kapli svaté Anny ve svatovítské katedrále) a Svatý Martin jako biskup v Tours (oltář kostela v Líbeznicích). Na Zvíkově Roubalík vyzdobil erbovní síň, také schodiště v Thunovském paláci na Malé Straně – jen nevím, jestli v tom, kde je dnes sněmovna, nebo ten, kde sídlí Britové, sorry. Restauroval fresky a malby na Horce v Chlumu u Teplic, v Doksanech i jinde. Ilustroval i několik velkých monografií. Černobílé reprodukce některých jeho obrazů, zejména portrétní studie, otiskovaly časopisy Světozor a Zlatá Praha.
Člen Jednoty umělců výtvarných bydlel v roce 1889 pod Pohořelcem na Újezdě 45, s novým stoletím ho nacházíme na staroměstské adrese Betlémská 266/7; tyto údaje ale nemám z oficiálních pramenů, Roubalíkovy policejní přihlášky asi nejsou a matriční záznamy jsem nenašel.
Bohumil „Goda“ Roubalík zemřel 17. března 1928 v Praze. Pohřben je na Olšanských hřbitovech (část 5, odd. 10, 2a).
České akademii věd a umění předtím odkázal štědrý dar – přes 300 tisíc korun.
Zdroj: Jan Neruda, Humoristické listy, 1887
