Mládí vojákova syna
I když se Eduard Konstantinovič Izotov narodil 11. listopadu 1936 v Bělorusku, stal se jedním z největších a nejoblíbenějších herců v Sovětském svazu. A mohla za to víceméně jediná role – role Ivana v legendárním Mrazíkovi. Ale to už měl něco za sebou. Na filmovou univerzitu v Moskvě nastoupil již v roce 1954 a ještě během studií se oženil se spolužačkou Inge Budkevič. V roce 1960 se jim narodila dcera Veronika, která šla později ve stopách rodičů a stala se také herečkou. Manželé spolu žili 24 let a byli spolu šťastní i přes nesouhlas Eduardovy matky, která si pro svého syna představovala lepší partii. Eduardův otec byl vojákem z povolání a rodina žila ve vojenském městečku, kde si jeho matka pro něj jako nevěstu vyhlédla dceru generála.
Životní role
Pohledný mladík neměl nikdy o pracovní nabídky nouzi a již v roce 1959 debutoval hlavní rolí ve filmu V tiché stepi. Rychle za sebou točil další filmy, ale jeho životní role přišla v roce 1964, kdy si zahrál Ivana ve slavné pohádce a od té chvíle byl jednou z nejvýraznějších hereckých celebrit Sovětského svazu. Doslova přes noc se stal největším miláčkem dívek a žen komunistické velmoci.
Hvězda SSSR
Eduardovi se nevyhýbaly ani zajímavé divadelní role. Hrál například v komedii Hoře z rozumu nebo hlavní roli Freda v muzikálu Líbej mě, Káťo!, ve kterém diváky okouzloval svým silným čistým hlasem. Ale více než hraní si pak začal užívat slávy, a protože byl zván na zájezdy po celém tehdejším SSSR, procestoval každý jeho kout. Lidé ho všude vítali s větším nadšením než Gagarina nebo legendární sportovce.
Sebestřednost, ženy, zpěv
Eduard byl ale trochu líný a nevyužíval plně všeho, čím ho příroda obdařila. Miloval zpěv, film i divadlo a práci v těchto oblastech získával bez většího úsilí. I když se mu oficiální uznání velmi líbilo, nebyl kariérista, který by se hnal za úspěchem „přes mrtvoly“. Podle vyprávění jeho první ženy Ingy to byla právě Eduardova lenost a přílišná sebestřednost, tolik podobná jeho nejznámější roli, která vedla k jejich postupnému odcizení. Neodpustil si ani bouřlivé románky s krásnými dívkami, jež způsobily rozpad jeho rodiny. I po rozvodu však zůstali Eduard s Ingou dobrými přáteli, přestože oba měli jiné partnery. Eduard s novou životní družkou Irinou navštěvoval Ingu a Veroniku na chatě a každoročně se scházeli při oslavě Veroničiných narozenin.
Osudný „veksl“
Pohádková kariéra filmové hvězdy se však začala poněkud bortit a herecký idol se svou druhou ženou vstoupil na šikmou plochu. Tedy měřeno optikou komunistické morálky. Musíme vzít v potaz, že následující okolnosti byly zapříčiněny tehdejším politickým režimem a že u moci byl v té době Andropov. Co se vlastně stalo? Manželé si chtěli koupit chatu, v Sovětském svazu oblíbený způsob rekreace, ale chyběla jim hotovost. Na druhou stranu měl Eduard doma valuty (asi tisíc dolarů), které dostal za práci se zahraniční produkcí. A právě těchto tisíc dolarů s medailemi z Irinina dědictví se pokusili nezákonně na ulici vyměnit za ruble. Jenže někdo je udal, a tak je policie zadržela blízko kavárny Lyra v Gorkého ulici.
Krutý zásah režimu
V komunistickém státě bylo „vekslování“ s cizí měnou považované za zvlášť těžký zločin a hercům hrozilo až 15 let vězení. Za herce se postavilo mnoho kolegů, kteří připojili svůj podpis k petici zorganizovanou bývalou Eduardovou ženou Ingou. Našli se však i tací, co počínání herců zavrhli. U soudu se, navzdory mohutné podpoře ze strany známých osobností, nepodařilo dosáhnout zproštění obžaloby, bylo dosaženo pouze toho, že jim byl trest snížen na polovinu, tedy ke třem letům vězení. Manželům byl navíc zabaven majetek, automobil a peníze. Byt jim, pravda, zůstal, ale jenom díky tomu, že v něm byla přihlášena i Irinina dcera.
Zlomený muž
Vězení Eduarda naprosto změnilo. Nic nepomohlo, že se díky aktivitě jeho kolegů podařilo dosáhnout toho, že byl z výkonu trestu propuštěn o půl roku dřív. Temperamentní, urostlý krasavec nesl vězení špatně a propuštěn byl jako zlomený člověk. Z extrovertního herce se stal smutný introvert, který zanevřel na film i své okolí. Ačkoliv vypadal na svých 50 let výborně – bez šedin a vrásek – stal se invalidním a brzy po návratu na svobodu prodělal první mozkovou mrtvici.
Smutný konec hvězdy
Pracovní nabídky se k němu zrovna nehrnuly, a tak mu manžel jeho první ženy Ingy, Jurij Mastjugin, nabídl práci v dabingu. Po prodělané mrtvici si však herec nepamatoval text a pletl slova. Jakákoliv práce ve filmu byla vyloučená. Vzápětí následovala další mozková příhoda. Eduard prodělal celkem šest záchvatů mrtvice a po nešťastném pádu, jenž mu způsobil komplikovanou zlomeninu nohy byl nejdříve upoután na vozík a postupně se stal zcela nepohyblivým. Výrazné zhoršení zdravotního stavu se podepsalo na jeho psychice, kvůli které byl trvale hospitalizován v psychiatrické léčebně. Slavný herec propadal naprosté apatii a v posledních měsících života už nepoznával nikoho ze svých příbuzných a nechápal ani kde je a proč. Eduard Izotov zemřel 8. března 2003 v 66 letech, duše ho však opustila už dávno před tím.
Poslední poklona
Ještě za svého života, v roce 1999, obdržel cenu Zasloužilý umělec Ruské federace, ale nejspíš by pro něho bylo větším oceněním, kdyby se dozvěděl, že při zápisu do první třídy jeho jediná vnučka Dina komisi zazpívala píseň Ivánka z Mrazíka.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014), Československá filmová databáze
