Ke slávě mu stačil jediný obraz
Mihály Munkácsy maloval všechno, co viděl kolem sebe. A rychle zlepšoval svou techniku. Z rodného města se odstěhoval do Pešti, kde nastoupil do učení u jednoho z nejlepších krajinářů Uherska. Brzy získal stipendium a odešel do Vídně, kde se jeho talent mohl naplno rozvinout. Odtud vedla cesta do Mnichova a nakonec do Paříže, která se mu později stala druhým domovem. K jeho slávě vlastně stačil jen jeden jediný obraz. V pětadvaceti letech namaloval plátno, jež získalo na prestižní pařížské výstavě zlatou medaili a Mihály měl o živobytí postaráno. Odstěhoval se do města nad Seinou a poprvé uvěřil sladké lži, že může být ze všech nejlepší.
Vrchol Munkácsyho tvorby
V té době přestal Mihály malovat malebným stylem svých prvních učitelů a začal hledat vlastní rukopis. A tak se pustil do malby historických obrazů, které se odehrávaly ve fantastické až snové krajině, ale jejichž postavy vyjadřovaly silné emoce. Začal hojně prodávat a brzy na svých obrazech zbohatnul. A také se posunul ještě dál do historie, především kvůli velkému zájmu zákazníků začal malovat biblická témata. Jeho tři slavné obrazy s Ježíšem, tedy Ježíš s Pilátem, Ježíš na Golgotě a Ecce Homo patří k vrcholům jeho tvorby. Obrovská plátna dlouhá sedm metrů a vysoká přes čtyři metry, která byla vystavována v mnoha evropských městech, měla obrovský úspěch a z malíře udělala slavnou celebritu.
„Přísahej, že jsem nejlepší umělec na světě!“
Už v té době začal Mihály trpět velikášstvím a myslel si o sobě, že je nejlepším žijícím malířem, zvláště když se jeho obrazy prodávaly za stále vyšší ceny. Ale jak rostla jeho popularita, vyžadoval stále více chvály a ujišťování o své genialitě a talentu. „Přísahej, že jsem nejlepší umělec na světě,“ křičel jednou na svého přítele, zatímco jindy hrozil sebevraždou, pokud se jeho obraz neprodá za přiměřenou, tedy přemrštěnou cenu. Jeho ego bylo stále nenasytnější, potřebovalo pochvaly, řády i finanční odměny, stále mu museli dokazovat, že je největším malířem 19. století.
Osudný syndrom velikášství
Když Mihályho chování přesáhlo únosnou míru, přátelé a známí se mu postupně začali vyhýbat, což mu přineslo největší utrpení. Jeho neustálé pochyby přerostly v trvalé deprese, které ho doprovázely posledních deset let života. Ale stále maloval – čtyři roky před smrtí dokončil poslední obraz ze své Ježíšovské trilogie. Na konci jeho života se návaly zuřivého vzteku střídaly s naprostou apatií, a tak byl převezen do psychiatrické léčebny, kde ve věku 56 let zemřel. Když posmrtně jeho tělo vystavili v pařížské galerii, přišly se s ním rozloučit tisíce lidí.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
