Richard Farda je hokejovým mistrem světa z Prahy v roce 1972 a kromě toho půl života prožil ve švýcarských hokejových týmech, takže má blízko k oběma finalistům pražského mistrovství. Osobnost, která vstoupila do Síně slávy, prožívala oslavy na Staroměstském náměstí tehdy i teď. Zavolali jsme také jeho synovi, který žije v Curychu, abychom přímo od „pramene“ získali informace, jak porážku nesli Švýcaři. A ještě přidáme ohlasy ze Slovenska i z Austrálie.
Hokejisté i fanoušci!
„Ty oslavy jsem klukům moc přál, je to úžasné, jak se dovede národ semknout. V tomto týmu se povedlo vše a byl jsem překvapen či spíše potěšen výkony jednotlivých hráčů, a to i z české ligy. Nikdy tak v lize nehráli, všichni podali více než stoprocentní výkon, a nejen diváky, ale i nás veterány to hřálo u srdce. Díval jsem se na ty oslavy se zatajeným dechem, na tu bouři emocí, a v tomto světle byly naše oslavy tehdejšího titulu o hodně skromnější,“ vzpomínal Farda. Jeho tým se tenkrát po společném obědě přesunul do koliby v Průhonicích, kde bydlel, a tam byla oslava až do rána, ale pak byl konec. Druhý den je ještě trochu „vyždímané“ brzy ráno vzbudili, odvezli na Hrad pro blahopřání a jelo se domů.
„Ale vůbec jsem klukům ty oslavy nezáviděl, ty letošní si moc zasloužili a takovou oslavu si zasloužili i fanoušci. Ti byli fantastičtí, naše hokejisty doslova vyhecovali. Bylo to kolektivní dílo hokejistů s příspěvkem fanoušků. To srdíčko tam měl úplně každý a to bylo to, co převážilo nakonec ve vítězství. Největší strach o výsledek jsem neměl ve finále, ale ve čtvrtfinále s USA,“ doplnil Farda.
Pravé finále
Protože Richard Farda, který po emigraci – od roku 1974 do roku 1989 – hrál v mnohých švýcarských týmech a nakonec byl i hrajícím trenérem, přidal pár slov také k našim soupeřům. „Tam udělali velký pokrok, byly doby, kdy jsme je poráželi i 18:0, 12:0… Byl to obrovský rozdíl, bývali to „hudlaři“, ale co později nastalo, bylo neuvěřitelné. Rok od roku se zvedali, investovali do mládeže a jejich hvězda začala stoupat. Rostou nové stadiony, vstupenky na zápasy jsou vyprodané, a tak se nám postupně vyrovnali… Bylo to pravé finále. Popularita hokeje tam stále roste. Určitě by ale nedokázali uspořádat takovou oslavu jako my na tom „Staromáku“, v tom jsme prostě mistři světa taky. Ta česká mentalita je v tomto směru úžasná a v emigraci mi to scházela, a jak jen to bylo možné, vrátil jsem se,“ dodal Farda.
A pak už přišel telefonát od jeho syna z Curychu, který začal s hokejem, ale otec ho přesunul na tenis. Přestože je tam už mnoho let, fandil ve finále samozřejmě Česku. „Podle tamních novin se dívalo na zápas milion Švýcarů, což je na místní podmínky opravdu hodně. Nebyli tak úplně zklamaní, chválili oba týmy a dost se psalo, že český tým byl lepší. Dokonce jeden novinář napsal, že to opravdu nebylo o štěstí, ale zvítězil ten lepší… Oslavy ze „Staromáku“ ale nedávali,“ řekl Richard Farda mladší.
Ovace i pořadatelům
A ještě jedna zajímavost. Pár dojmů našeho slovenského kolegy Andreje Bučka, který žije v Austrálii a spolupracuje i s tamními médii. „Přijel jsem na šampionát přesně po dvaceti letch, a tak jsem se těšil na hokej, o kterém píši již 44 let, a zažil jsem i „zlaté“ časy, kdy na MS v roce 1985 získalo tehdy Českolovensko titul. Já jsem úspěch očekával. V Ostravě jsme my Slováci byli jako doma a i čeští diváci nám vytvořili výbornou atmosféru. Česko letos získalo nejen titul, ale překonalo i divácký světový rekord. Navíc poskytlo profesionální podmínky na všech úrovních včetně mediální, a tak v tomto ohledu byli také s mírnou nadsázkou mistři světa. Ty ovace na Staromětském náměstí tak patřily samozřejmě hokejistům a z mého pohledu i pořadatelům. Vracím se nyní do Austrálie, kde se objevily v novinách většinou jen holé výsledky, ale vše přebila hokejová zpráva, že v roce 2025 bude hostit Melbourne MS 2025, ovšem samozřejmě třetí kategorii.“
Zdroj: autorský text
