Otopné období v Česku oficiálně začalo 1. září. To ale neznamená, že se s prvním zářijovým dnem automaticky rozběhne vytápění ve všech bytových domech. Vyhláška stanovuje poměrně přesná pravidla a zásadní je především průměrná venkovní teplota. Pokud je začátek září teplý, mohou radiátory zůstat studené zcela v souladu s předpisy.
Začátek září může přinést paradoxní situaci. Obyvatel domu večer sáhne na radiátor, zjistí, že je studený, a začne řešit, zda správce nebo teplárna něco nezanedbali. Kalendář přece ukazuje září a topná sezóna už začala.
Jenže české předpisy nerozhodují pouze podle data. Otopné období skutečně běží od 1. září do 31. května následujícího roku, samotné zahájení dodávky tepla ale závisí také na počasí.
Dva chladné dny ještě nestačí úplně samy o sobě
Klíčová je hranice 13 stupňů Celsia. Dodávka tepelné energie se v otopném období zahajuje tehdy, když průměrná denní venkovní teplota v daném místě klesne pod 13 stupňů dva dny za sebou a podle vývoje počasí se neočekává, že následující den znovu vystoupí nad tuto hranici.
Nejde přitom jednoduše o údaj, který člověk zahlédne odpoledne na teploměru. Vyhláška stanovuje i způsob výpočtu průměrné denní teploty. Vychází z měření v 7, 14 a 21 hodin, přičemž večerní hodnota se započítává dvakrát.
Proto může nastat situace, kdy jsou rána nezvykle studená, ale přes den teploty výrazně stoupnou a podmínky pro spuštění vytápění ještě splněny nejsou.
Stejné pravidlo funguje také opačně. Jestliže už se během podzimu topí a průměrná denní teplota vystoupí dva dny za sebou nad 13 stupňů a neočekává se další ochlazení, vytápění se může omezit nebo přerušit. Při následném ochlazení se zase obnovuje.
Otopné období neznamená nepřetržitě horké radiátory
Další častý omyl spočívá v představě, že jakmile začne topná sezóna, musejí radiátory topit nepřetržitě.
Vyhláška počítá s regulací. V obytných budovách se mají byty v průběhu otopného období vytápět především mezi 6. a 22. hodinou tak, aby bylo možné dosahovat projektovaných vnitřních teplot. V nočních hodinách lze vytápění podle potřeby omezit nebo krátkodobě přerušit, pokud je zachována tepelná stabilita místností.
To je také jeden z důvodů, proč může být radiátor v určitou chvíli vlažný nebo úplně studený, aniž by systém přestal fungovat.
Vyhláška jako výpočtovou vnitřní teplotu u běžných obytných místností, například obývacích pokojů, ložnic, pracoven nebo dětských pokojů, uvádí 20 stupňů. U koupelen počítá s 24 stupni, u vytápěných chodeb či předsíní s 15 stupni. Konkrétní posuzování je ale složitější než pouhé přiložení domácího teploměru k radiátoru.
Teplo lze za určitých okolností pustit i mimo sezonu
Předpis pamatuje dokonce na opačný extrém: nezvykle chladný konec května nebo léto.
Pokud s tím souhlasí nejméně dvě třetiny konečných spotřebitelů a umožňují to technické a zásobovací podmínky, může se vytápění uskutečnit také mimo standardní otopné období.
Datum 1. září tedy představuje spíše otevření období, během něhož může být centrální vytápění podle stanovených podmínek spuštěno. Není to povel, aby všechny teplárny a kotelny v republice přesně o půlnoci začaly posílat do radiátorů horkou vodu.
Pokud je proto na začátku září venku stále příjemných dvacet stupňů a radiátory zůstávají studené, samo o sobě to ještě žádnou závadu neznamená. Rozhodující je další vývoj počasí – a především nenápadná hranice 13 stupňů, kterou české předpisy používají už řadu let.
Zdroje: Zákony pro lidi
