Máte doma sklenici plnou drobných a rozhodnete se s nimi zaplatit větší nákup? Pokladní je za určitých okolností skutečně nemusí přijmout. Český zákon stanovuje překvapivě konkrétní hranici: při jedné platbě lze odmítnout více než 50 tuzemských mincí. Na druhou stranu obchodník nemůže libovolně prohlásit, že českou hotovost vůbec nepřijímá. Pravidla jsou podstatně složitější, než se může zdát.
Placení kartou nebo mobilem se stalo natolik běžnou součástí života, že pravidla pro fyzické peníze řeší většina lidí až ve chvíli, kdy nastane problém.
Typickou situací je zákazník, který přinese větší množství drobných. Možná několik měsíců odkládal desetikoruny a dvacetikoruny a nyní se rozhodl jejich pomocí zaplatit nákup.
Pokud však na pult vysype například 70 mincí, prodejce má právo říci ne.
Hranicí je více než 50 mincí
Zákon o oběhu bankovek a mincí stanovuje základní pravidlo, podle něhož je každý povinen přijmout tuzemské bankovky a mince, pokud zároveň neexistuje zákonný důvod k odmítnutí.
Jedna z výjimek je velmi konkrétní. Každý kromě České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace může odmítnout platbu, jestliže obsahuje více než 50 českých mincí.
Nezáleží přitom na tom, zda jde o padesátikoruny, koruny nebo směs různých nominálních hodnot. Rozhodující je počet mincí v jedné platbě.
Padesát kusů tedy tuto konkrétní zákonnou hranici ještě nepřekračuje. Při jednapadesáté už vzniká možnost platbu z tohoto důvodu odmítnout.
Česká národní banka na toto pravidlo dlouhodobě upozorňuje a uvádí jej jako jeden z příkladů situací, kdy příjemce skutečně nemusí předloženou hotovost akceptovat.
Cedule „pouze kartou“ není tak jednoduchá
Opačná situace nastává, pokud provozovna nechce přijímat bankovky a mince vůbec.
ČNB ve svých aktuálních výkladech uvádí, že obchodníci v České republice obecně musí tuzemskou hotovost akceptovat. Platné české bankovky a mince jsou zákonnými penězi a jejich přijímání vychází ze zákona.
Existují ovšem zákonné výjimky. Vedle většího počtu mincí se mohou týkat například neplatných či některých pamětních platidel. Každý také může odmítnout bankovku nebo minci, u níž má důvodné podezření, že je padělaná či pozměněná.
Proto není správné ani tvrzení, že obchodník musí přijmout úplně každou hotovost za všech okolností, ani opačná představa, že si může bez dalšího určit, že české peníze nebere.
Záleží na konkrétní situaci.
Za přijetí vlastního dluhu se nemá účtovat poplatek
Další méně známé pravidlo se týká poplatků.
Zákon stanoví, že člověk či firma, která přijímá tuzemské bankovky nebo mince jako plnění vlastní pohledávky, nesmí za jejich přijetí požadovat úplatu. ČNB se touto otázkou zabývala například v souvislosti s případy, kdy společnosti zvýhodňovaly platbu kartou tím, že k hotovostní platbě připočítávaly zvláštní poplatek.
To ale neznamená, že za každé porušení automaticky následuje pokuta od ČNB. Centrální banka sama upozorňuje, že současná právní úprava nestanovuje pro běžného obchodníka za každé neoprávněné odmítnutí hotovosti samostatný přestupek, který by ČNB mohla jednoduše sankcionovat.
Ve statisících už platí úplně jiné pravidlo
Zvláštní režim nastává u velmi vysokých částek.
Zákon o omezení plateb v hotovosti stanoví limit 270 000 korun. Platba, která tuto částku překročí, musí být provedena bezhotovostně a příjemce ji v hotovosti nesmí přijmout.
Důležitý je detail: zákon hovoří o částce překračující 270 tisíc korun. Současně nelze limit obejít tím, že se jedna velká platba ve stejný den uměle rozseká na několik menších. Započítávají se totiž všechny platby, které během jednoho kalendářního dne provede stejný plátce stejnému příjemci.
Pravidlo může být důležité například při nákupu dražšího automobilu nebo jiné věci mezi dvěma lidmi, kteří jsou zvyklí řešit obchod v hotovosti.
Drobnými tedy ano, ale s rozumem
Člověk s prasátkem plným mincí se tak nemusí svého obsahu zbavovat po jedné koruně. Je však dobré vědět, že obchodník není povinen převzít libovolně vysoký počet mincí.
Právě hranice 50 kusů je jedním z nejkonkrétnějších pravidel českého peněžního oběhu.
Pokud tedy plánujete zaplatit šestistovkový nákup šedesáti desetikorunami, pokladní může platbu odmítnout. Když naopak prodejce tvrdí, že tuzemské peníze obecně nepřijímá nikdy, je situace jiná a podle výkladu České národní banky samotná preference karetních plateb zákonnou povinnost automaticky neruší.
Zdroje: ČNB, Zákony pro lidi, Zákony pro lidi – limit hotovosti
