Úředník s duší umělce
Robert Otto Walser pocházel z osmi dětí, a protože jeho rodiče z něj chtěli mít spořádaného úředníka, dali ho do učení do jedné z místních bank. Jenže úřednický dril, přesné dodržování času a plnění úkolů nebylo nic pro mladého idealistu, který toužil po úplně jiném světě – po světě umění, bohémů a filozofických diskusí. Jako začínající příručí se začal vzpírat příkazům, až byl po roce z banky vyhozen.
Zkusil se tedy prosadit po svém, jako herec, ale to mu vůbec nevyšlo. Vydal se tedy do Berlína za svým bratrem, který byl úspěšným malířem. A tehdy se rozhodl, že se bude také živit uměním – ovšem jako básník a spisovatel. Jenže záhy zjistil, že práce spisovatele je spíše poslání, nikoliv ideální zdroj obživy. Peníze na jídlo a nájmy tedy musel shánět jinak – skutečnou prací, například jako podřadný opisovač textů ve veřejné písárně či jako sluha na zámku. Ale jeho svoboda a možnost se libovolně toulat mu byla cennější než cokoliv jiného. Vždyť k životu stačí jen krajíc chleba se sýrem a sklenka vína…
Autor plodný, ale neúspěšný
Walser nikdy nenašel pevný bod svého vesmíru. Stěhoval se z místa na místo, putoval po Evropě bez jakéhokoliv majetku a samozřejmě také bez rodiny. Na tu mu v životě nezbýval prostor, neboť veškerý volný čas po práci věnoval psaní.
Většina Walserových knih má autobiografický základ – hodně psal o svém vlastním životě, kam ho zanesl a co mu dával či bral. Mnoho jeho příběhů zůstalo v šuplíku a publikovány byly pouze tři romány. Ani ty mu však žádnou větší slávu nepřinesly, a tak se musel stále potýkat s finančními starostmi. A právě literární neúspěch stojí za jeho duševním kolapsem.
Osudná choroba
Walser se od mládí obával, že u něj propukne dědičné psychické onemocnění, neboť jeho matka trpěla schizofrenií a zemřela, když mu bylo pouhých 16 let. Po vypuknutí války musel narukovat a sloužit v armádě. Po jejím ukončení se vrátil ještě k psaní a dokončil dva další romány. Postupně ho ale začínaly soužit čím dál tím těžší deprese. Začal slýchávat hlasy, které mu vyčítaly, že promarnil svůj talent a nic pořádného v životě nedokázal.
Dvakrát za sebou se Walser pokusil z tohoto trápení uniknout, ale ani jeden pokus o sebevraždu se mu nevydařil. Nakonec v roce 1929 odešel dobrovolně do psychiatrické léčebny nedaleko Bernu, kde si vyslechl předpokládanou diagnózu – stejně jako jeho matka trpěl schizofrenií. Další čtvrtstoletí strávil za zdmi ústavu a nenapsal už ani řádku. Když si na Vánoce v roce 1956 vyšel na zdravotní procházku do přírody, ukončila jeho život v 78 letech mozková mrtvice.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
