Básnířka a básník
Sylvia Plath se narodila v roce 1932 v Bostonu. Otec jí zemřel v dětství a nemohla mu to odpustit. Celý život trpěla nečekanou ztrátou, která se projevila také v jejích verších. Už odmala se snažila psát a na škole vedla studentský časopis. Později získala stipendium na Cambridge, kde se také seznámila se svým budoucím manželem a později slavným básníkem Tedem Hughesem. Po ukončení studia oba odjeli do Spojených států, ale zanedlouho se vrátili do Anglie. Sylvia byla těhotná.
Pokusy o sebevraždu
Uběhlo pár dobrých let. V sedmadvaceti letech měla Sylvia již dvě děti a také jí vyšla první kniha – Kolos a jiné básně. Kritika reagovala vcelku příznivě a otevřela autorce cestu do budoucna. Plath se však začalo rozpadat manželství. Hughes nakonec rodinu opustil kvůli jiné ženě. Sylvia se musela odstěhovat do levného a také špatného londýnské bytu, zůstala bez peněz a na vše sama. Mohla by si hrát s dětmi, zpívat a žít v jejich pohádkovém světě, snažit se přežít. Malé děti ji však nedokázaly zbavit pocitu osamělosti a životního krachu. Sužovaly ji nemoci, měla málo času na psaní – přesto však drobné honoráře znamenaly jediný zdroj příjmů. V těžké situaci spáchala Sylvia dva demonstrační sebevražedné pokusy, po kterých následoval pobyt v psychiatrické léčebně. Jako by chtěla své okolí varovat? Nebo si jen vyzkoušet ten pocit?
Poezie zraněné duše
V posledních týdnech života znovu horečně psala. I když měla čas jen ráno, než se probudily děti, tempo se zvyšovalo. Chrlila báseň za básní, ještě by toho chtěla tolik říct. Všechny syrově mrazivé, odhalují její nahou a zraněnou duši. Jako by si ze všeho neštěstí, které ji v životě potkalo, chtěla vyzpívat cestu do smrti: „Teď je ta žena dokonalá. Její mrtvé tělo má úsměv naplnění,“ napsala v jednom z veršů. A pak přišel poslední den. Ráno zamkla děti v jejich pokoji a pomocí mokrých ručníků pečlivě utěsnila dveře. Odešla do kuchyně a naposledy si přečetla verše právě dokončené sbírky Ariel. Rukopis položila na stůl a hlavu vložila do plynové trouby.
Posmrtná sláva
Možná to měl být jen další pokus. Třicetiletá básnířka byla pod lékařským dohledem, lékař jí také nasadil antidepresivní léky, které měly začít účinkovat za pár dnů. Navíc ono tragické dopoledne měla k Plath přijít au pair, ale zdržela se, a když konečně přišla, nefungoval zvonek. A tak Sylvii už nikdo nepomohl. Její sláva se naplno rozhořela až po její smrti, když vyšla sbírka Ariel. Verše plné intimních pocitů a prožitků, které zachycovaly utrpení její ženské duše, se staly svědectvím marného boje s nepřízní osudu.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
