Andrej si během studií v Banskej Štiavnici přivydělával soukromými hodinami v domech měšťanů, mezi kterými byl i dům rodiny Pavla Pišla (Pischla). A právě tady se při doučování jeho synů setkal se svojí milovanou „Marínou“, Marií Pišlovou (1820 – 1899), svojí múzou, jejich sestrou. Marínu považovali za nejhezčí ženu ve městě. Ve společnosti byla oblíbená a velmi bohatá. Láska mezi ní a Sládkovičem byla sice krásná, ale příliš vratká, než aby se na jejím základě dal vybudovat seriozní život na měšťanské úrovni. Andrej nemohl Marii kromě romantiky a překrásných veršů nabídnout nic jiného. Zato další nápadník, bohatý obchodník Juraj Gerža, měl před sebou nadějnou budoucnost. Proto v roce 1844 Marína Andrejovi napsala, že má vážného nápadníka a že rodina, zvláště pak matka, trvá na svatbě.
Básníkova odpověď byla nebásnicky a až nešetrně upřímná. Andrej Maríně odepsal, že on ještě nemá v úmyslu se ženit, a jestliže se chce ona vdát, tak jí v tom bránit nebude. Jejich rozchod byl určitě bolestný pro oba dva. Pro něho se stal inspirací k napsání nesmrtelného díla „Marína“, ale skutečné Maríně tím zlomil srdce. Mlčky a statečně pak snášela úděl ženy, která musela další život prožít v manželství nejen bez skutečné lásky, ale v řadě ohledů doslova tragický.
Marína porodila Jurajovi Geržovi pět dětí, z nichž čtyři předčasně vyprovodila na hřbitov. Mimořádně těžce nesla úmrtí dcery Hermínky, která podlehla infekční chorobě, protože si byly si velmi blízké. Maríně zůstali jen dva synové, Ján a Karel, který se vščak rodině odcizil a plnými hrstmi rozhazoval rodinný majetek v Pešti. Ján se pro změnu stal terčem místních pomluv. Když mu předčasně, pravděpodobně na tyfus, umřela ve věku 26 let jeho první manželka Johanna, zlé jazyky odsuzovaly Marínu, že byla zlou tchýní a pomohla jí do hrobu. Marína se musela vyrovnat i se smrtí dvou Janových synů, jejích vnuků (10 a 12 let), kteří zemřeli během jednoho týdne, když ve městě řádila jakási epidemie. Jan si později přes varování vzal za manželku starší ženu, ale toto manželství se později ukázalo jako jedna velká katastrofa a skončilo rozvodem.
Marína prodávala v obchůdku výrobky, které vyráběl její manžel. Když kolem šly chudé ženy havířů s dětmi, soucitná Marína je podělovala medovníky. Když to viděl manžel, vynadal jí tak, aby to slyšela celá ulice: “Maríno, špatně dopadneš. Rozdáváš zadarmo a přivedeš nás na mizinu“. Často u nich pak bývala tichá domácnost.
Roky ubíhaly a Marínu opouštěli všichni blízcí. Žila ve velkém domě jen se synem Jánem, z kterého se stával podivín a stále zatrpklejší člověk. Marína začala propadat depresím, ztrácela smysl pro realitu, celé dny proseděla u okna, pletla punčochy, zásadně hnědé barvy, a čekala na svého, dávno ztraceného Andreje. Jediné východisko viděla v dobrovolné smrti. V zoufalství skočila do jezera, ale v poslední chvíli ji zachránil rybář. Rozkřiklo se to po městě a děti na ni pokřikovali – bláznivá Marína. Zůstala pak úplně sama. Velký majetek, pro který musela kdysi obětovat svou lásku a štěstí, se posléze rozplynul. Umřela chudá, odkázaná na ošetřovatelku, na kterou ji přispívala městská sirotčí pokladna.
Poslední rána osudu ji však přece jen minula. Krátce po její smrti se objevil ve městě syn Karel a vešel do rodného domu. Procházel místnostmi a na otázku nového majitele, který se ho zeptal, co si přeje, odpověděl: „Přišel jsem se odebrat do těchto stěn. Druhý den ráno si vpálil kulku do hlavy.
Na místním evangelickém hřbitově má Marína dva náhrobky. Na jednom je vytesané jméno Mária Geržová-Pišlová a na druhém Marína Sládkovičová. Přijetí jména svého milovaného se tak dočkala aspoň po smrti.
Andrej Sládkovič se tři roky po rozchodu s Marínou v září 1847 z lásky oženil s Júlií Sekovičovou a měli spolu pět dětí, tři dcery a dva syny. Ze své lásky k Maríně se během roku následujícím po jejich rozchodu vypsal v básni Marína, která je považovaná za jedno ze stěžejních děl slovenské milostné poezie a postavil tak své ztracené životní lásce trvalý pomník. Sobě nakonec také. Zemřel v poměrně nízkém věku 52 let 20. dubna 1872, ovšem jeho příběh o milé, která dala přednost penězům před láskou, zůstává stále aktuální. Určitě by se odehrál jinak, kdyby se Sládkovič nenechal tak snadno odmítnout a rozhodl se o svou lásku bojovat…
