Posedlost nenasytného markýze
Život Donatiena de Sade byl od mládí plný průšvihů a skandálů. Vystudoval sice elitní školu a prošel rychlou důstojnickou kariérou v armádě, ale jeho blízkým už bylo jasné, že je příliš svobodomyslný, neuznává žádná pravidla, a navíc trpí posedlostí sexem. Na nátlak rodiny se sice ještě oženil s bohatou šlechtičnou, ale pak už dělal rodině jenom ostudu. Začal žít zhýralým životem, popouštěl uzdu svým sexuálním fantaziím a vyzkoušel snad všechny možné i nemožné sexuální praktiky.
Své milenky a prostitutky týral a bičoval, což vedlo k jeho opakovanému věznění. Při dalších orgiích předávkoval jednu ze svých milenek španělskými muškami a musel utéct do Itálie. Už roku 1772 byl odsouzen k smrti, ale později dostal milost. Po letech se vrátil se svou manželkou na zámek v Lacoste a už už to vypadalo, že z bouřliváctví a sexuálních experimentů vyrostl, když se provalil další skandál, neboť týral a sexuálně zneužíval služebné ze zámku.
Autor pornografických i filozofických knih
De Sade musel znovu uprchnout ze země, ale nakonec byl v roce 1777 v Paříži zatčen a uvězněn. Později se mu podařilo uprchnout a vrátit se na svůj zámek, kde byl však znovu zatčen a roku 1784 přemístěn do slavné pařížské Bastily. A právě tady začala jeho kariéra jako slavného autora. Když si nemohl sexuálních orgií přímo užívat, ponořil se do svých vzpomínek a bezbřehých fantazií a začal o nich psát. Ale pozor, aby nevznikla mýlka, de Sade není jen autorem pornografických knih, ale také autorem cenných filozofických esejů.
A jak to bylo dál? Blížila se Velká francouzská revoluce, a když propukly v ulicích Paříže první nepokoje, vyzýval de Sade z okna věznice davy, aby vzaly Bastilu útokem. To se nakonec stalo, ale markýz byl těsně předtím převezen do ústavu pro choromyslné v Charentonu, takže se nedostal na svobodu hned, ale až rok poté. Když byl propuštěn, opustila ho manželka, přišel o své panství a dostal se do vážných finančních problémů. Pokusil se živit jako dramatik, ale příliš dobře se mu to nedařilo, a nakonec po deseti letech na svobodě přišla další pohroma. V roce 1801, po vydání skandálních knih Justina a Julietta, byl opět uvězněn.
Posmrtné ocenění díla kontroverzního umělce
Po dvou letech jej po intervenci příbuzných prohlásili za duševně chorého a umístili do psychiatrické léčebny v Charentonu. Dostal však jistou výsadu, že se nedělil o pokoj s ostatními pacienty, ale měl zde vlastní pokoj, který sdílel se svou milenkou Constancí. A dokonce zde mohl zinscenovat několik svých her. V léčebně zůstal dalších jedenáct let, až do konce života, jenž mu ukončila ve věku 74 let kapavka. Velká část jeho nepublikovaných textů byla po de Sadově smrti spálena, a tak se do dnešní doby dochovalo jen torzo jeho rozsáhlého díla, které bylo oceněno až surrealisty na počátku 20. století.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
