Jenomže ne u nás, ale ve Francii v době vlády Pařížské komuny od 18. března do 28. května 1871. Myšlenku zlikvidovat památeční sloup na náměstí Vendôme tomuto revolučnímu orgánu navrhl socialisticky orientovaný malíř Gustave Courbet.
Jeden z mozků Velké francouzské revoluce, Georges Danton. Plamenně kritizoval rozpoutaný teror a snažil se jej zastavit. Bezúspěšně. Revoluce si žádala oběti, gilotina již netrpělivě čekala…
Vize markýze de Sade byly plné nejtemnějších zákoutí lidské sexuality a nevídané perverze. Od prvních do posledních stránek spisovatelových knih jeho postavy neustále souloží, znásilňují druhé a mučí je nejbrutálnějšími způsoby, takže se jeho jméno stalo synonymem pro všechny, kteří vědomě chtějí způsobovat bolest a touží po utrpení ostatních. A protože de Sade své obrazy nevytvářel pouze ve své fantazii, ale také je rád realizoval, strávil polovinu života ve věznicích a blázincích.
Ludvík XV. se potom svěřil, že s ní zažil, co ještě nezažil, a to byla její předchůdkyní v králově loži legendární madam de Pompadour. Hraběnka Jeanette du Barry ji v postelových finesách dokázala nejen překonat, ale svoje postavení neoficiální první dámy království si také dosyta užívat.