Na bojišti i ministerstvu
Nejslavnější francouzský povídkář se narodil jako Henry-René-Albert-Guy de Maupassant v polovině 19. století na zámku, uprostřed bohatství buržoazní rodiny. Jenže když mu bylo třináct let, jeho matka otce opustila a se svými syny se přestěhovala do Normandie, kde Maupassant poznal také chudý svět dělníků a rybářů. Na prahu dospělosti se chtěl stát právníkem, ale v zápalu mladistvého dobrodružství se nechal zlanařit do armády a strávil několik měsíců na bojištích francouzsko-pruské války. Když boje skončily, domů se už nevrátil, místo toho zamířil do Paříže, kde získal místo úředníka na ministerstvu. A začal také psát, podporován svým přítelem Flaubertem.
Literární úspěch a život v luxusu
Maupassantovým prvním velkým úspěchem se stala jeho povídka Kulička, která odstartovala závratnou, ale také relativně krátkou spisovatelskou kariéru. Během deseti let napsal kolem tří set povídek a k tomu ještě několik románů, cestopisů a divadelních her. Díky literárnímu úspěchu se mohl vzdát svého zaměstnání, knihy mu začaly vynášet vysoké příjmy a všemi obletovaný autor si mohl po letech skromnosti dopřávat života v bohatství a luxusu.
„Jediná vysoká, která stojí za lov“
Rád cestoval, plavil se na jachtě a ze všeho nejvíc miloval dobré jídlo a pití. Ale to nebylo všechno, nadaný spisovatel měl ještě jednu velkou zálibu – krásné ženy. Měnil jednu náruč za druhou, vychloubal se svými dobyvatelskými úspěchy i nezničitelnou sexuální výdrží. A stále dokola opakoval, že ženy jsou jediná vysoká, která stojí za lov. Jenže právě tato životní vášeň způsobila jeho předčasný pád.
Nejvyšší daň za největší vášeň
Maupassant se nakazil tehdy nevyléčitelnou syfilidou, která ve svém třetím, konečném stadiu přináší děsivé konce. A ten přišel u bohémského spisovatele velmi brzy. Jeho stav se začal zhoršovat již ve čtyřiceti letech, kdy ho začaly přepadat nejen temné myšlenky na smrt, ale také nejrůznější halucinace. Navíc mu znatelně ubývaly fyzické síly. Vždycky se považoval za chlapa a teď pomalu nebyl schopen přejít ulici. Obával se šílenství, děsil se posledního stadia své nemoci a pomalého rozkladu. Lepší je odejít hned, to dobře věděl, jen čekal na nějaký signál. A ten brzy přišel.
Krutý odchod ze života
Když se jednoho dne už nebyl schopen vlastnoručně oholit, rozhodl se pro sebevraždu. Přiložil si pistoli k hlavě, ale žádný výstřel nepřišel. Sluha z revolveru již předtím vyndal náboje. Zoufalý muž tedy popadl nůž na dopisy a snažil se podříznout si krk. Opět marně. Sluha jej našel sice celého od krve, avšak bez vážného zranění. Po tomto incidentu slavného spisovatele přemístili do ústavu pro choromyslné kousek za Paříží. Zde Guy de Maupassant strávil poslední děsivý rok svého života, než ho z jeho utrpení vysvobodila v nedožitých 43 letech smrt.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
