Láska mezi sochami
Camille pocházela z bohaté rodiny ze severní Francie, byla sečtělá, vzdělaná, a protože měla talent, rozhodla se nastoupit na uměleckou školu. Jako devatenáctiletá studentka sochařství se seznámila s Augustem Rodinem, který byl ovšem o čtyřiadvacet let starší. Navíc žil se svou družkou (a pozdější manželkou) Rosou, s níž měl také syna. Jenže zatímco s Rosou to bylo spíše takové odloučené manželství či partnerství, Camille mu učarovala na první pohled a brzy mezi nimi – jinak také mezi učitelem a žačkou – vzplála vášnivá láska. Camille se stala Rodinovi inspirací, modelkou i milenkou.
Zamilovaní umělci spolu začali žít, dokonce měli i společný ateliér, ve kterém tvořili. Učitel a žačka, mistr a nadějná studentka. Plánovali společnou budoucnost, Camille ho fascinovala, a to nejen jako žena, ale také jako velmi talentovaná sochařka. Dokonce využil svých kontaktů, aby přesvědčil kritiky a sběratele k nákupu jejích děl. Sochy nesly Rodinův vliv, ale současně byly výrazně jiné, ženské a křehké. Dlouho to vypadalo, že jim umělecký i partnerský tandem vyjde.
Konec velké lásky
Jenže Rodin se nedokázal definitivně rozejít s Rosou, která se starala o jejich společné dítě. Vždy se k ní nakonec vrátil, což Camille s postupujícími roky nesla hůře a hůře. Dokonce s Rodinem otěhotněla, ale dítě potratila. Tehdy jí zřejmě došlo, že nikdy nebudou manželé, že nikdy nepřestoupí z kategorie milenky dál. A tak nakonec udělala krok, který byl zřejmě nezbytný, i když ji v konečném důsledku dohnal do blázince – s Rodinem se definitivně rozešla.
Osudný rozchod
Přestože se uznávaný sochař s rozchodem nemohl dlouho vyrovnat a psal Camille velmi emotivní dopisy – prý se bez ní zblázní, prý trpí víc než zvíře –, už se k němu nikdy nevrátila. Jenže paradoxně se nezbláznil on, ale nešťastná Camille. Od roku 1905 se u ní začaly projevovat první příznaky duševní choroby, jakési kombinace těžkých depresí a paranoie. Přestala se věnovat umění, zničila mnoho svých soch a přestala se stýkat s přáteli. Po smrti Camillina otce v roce 1913 se její stav výrazně zhoršil a Camille musela být umístěna do psychiatrické léčebny nedaleko Avignonu, kde strávila dalších 30 let. Zemřela až během druhé světové války ve věku 78 let.
Odkaz inspirující umělkyně
Stopy Camille Claudel je možné pozorovat na mnoha klíčových Rodinových sochách, především na těch, kde chtěl zachytit erotický náboj. Vášnivé objetí milenců, prchavý okamžik zachycený v kameni. Rovněž dílo talentované sochařky nezůstalo zapomenuto. Osm let po její smrti uspořádal bratr Camille první velkou retrospektivní výstavu své sestry, během níž byla vystavena většina soch, které nestihla zničit. Není bez zajímavosti, že výstava proběhla v Musée Rodin, tedy v muzeu muže, který měl na svědomí její vzestup i pád.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
