Bubákův otec byl venkovský řezbář a malíř Josef Bubák, původem z Turnova, matka Kateřina Charousková z Dalešic u Jablonce. I informace o matce uvádějí některé prameny jinak, ale podléhám bláhové naději, že dobový zápis má nejmenší šanci se mýlit.
Podle přání rodičů se měl Bubák stát knězem, proto studoval nejprve na gymnáziu v Mladé Boleslavi a pak na filozofické a teologické fakultě v Praze. Teprve v roce 1844 přešel na pražskou akademii a v roce 1847 do krajinářské školy Maxe Haushofera (1811 v Mnichově – 1866 v bavorském Starnbergu), u kterého setrval až do roku 1854. Záhy tu vynikl takovou technickou pohotovostí a výtvarnou výrazností, že už po dvou letech byly jeho práce připuštěny na výstavu. V roce 1848 podnikl cestu do Krkonoš, roku 1851 do Alp, pak už do ciziny patrně nejel.
Úměrně s rostoucím národním uvědoměním rostlo i Bubákovo pochopení pro českou krajinu. Nejvíce pracoval v oleji, hojně byly oblíbeny i jeho akvarely. I když si nemohl naříkat na nezájem veřejnosti, nebyl jeho život lehký a bez peněžních potíží, poněvadž musel podporovat rodiče a příbuzné a tyto závazky ještě vzrostly, když se Bubák v říjnu 1856 v malostranském Mikuláši oženil s pětadvacetiletou Terezií Terebovou (1831 ve Velvarech – 1906). Ještě téhož roku se jim narodila dcera Marie a roku 1858 přibyla druhá, Anna, která však zemřela ve čtyřech letech.
Roku 1858 získal Bubák místo učitele kreslení na pražské obchodní akademii, roku 1865 přešel na vyšší dívčí školu v Praze. Předtím si houževnatě pomáhal soukromým vyučováním. Od počátku vydávání obrázkového listu Světozor (1867) se stal jeho velmi pilným spolupracovníkem. V prvních dvou ročnících nalezneme mnoho xylografických reprodukcí podle jeho náčrtů a akvarelů, později už ochaboval. Celkem provedl podle výpočtu redakce Světozoru pro tento list nejméně 59 prací. V témže období pracoval i pro Hálkovy Květy.
Pilně procházel Čechy, zejména Šumavu, Vysočinu a svůj rodný kraj, Mladoboleslavsko a Turnovsko. Obsahově se jeho dílo zcela počeštilo.
Pracoval usilovně, jeho „forma“ ale byla kolísavá. Pro pedagogickou činnost se nemohl malování věnovat úplně.
Snad teď je vhodná doba pro dvě informace o jeho pražských pobytech – v době svatby bydlel na adrese Malá Strana, Tržiště 368/9, poslední byt měl na Novém Městě na Senovážném náměstí 845, v domě přichýleném k Jindřišské věži.
V roce 1868 se u Bubáka projevila tuberkulóza. Pobytem na venkově se sice podařilo chorobu značně zmírnit, ale po návratu do Prahy nastalo záhy opětovné zhoršení, které Bubák přemáhal ustavičnou prací. Koncem roku 1869 těžká nemoc propukla znovu a 6. března 1870 skonal. Pohřben byl na Olšanech (IV., 7, 214a); nevíme ale, jestli hrob ještě existuje. Zanechal po sobě nezaopatřenou vdovu a třináctiletou dceru. Na jejich podporu vyhlásil majitel Světozoru František Skrejšovský sbírku; vybralo se asi pět set zlatých. Trpký osud malíře a jeho rodiny završil dceřin fatální skok z okna.
Jeho díla jsou zastoupena v pražské Národní galerii, Alšově Jihočeské galerii a Muzeu Mladoboleslavska. Doba Aloise Bubáka ale možná ještě přijde…
Zdroj: Karel Herain: Topičův sborník literární a umělecký, 1924