Vincenc Morstadt se narodil 17. dubna 1802 do rodiny obchodníka s vínem Josefa Morstadta. Na svět přišel v domě U Tří mouřenínů (Karlovo náměstí 76), o čemž svědčí pamětní deska kolínského sochaře Jaroslava Hylase, obdobná jako je deska na jeho posledním, pražském bydlišti.
Měl dva bratry a sestru Antonii. Starší bratr Josef (1797 – 1869), byl astronomem, působil v Čáslavi, Poděbradech, Jičíně a nakonec v Praze, mladší Eduard (1821 – 1876) byl výborný zpěvák a hudebník a žil v Kolíně.
Do Prahy odešel Vincenc v jedenácti letech, studoval zde gymnázium a pak Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po ukončení studia nastoupil jako „Criminalbureaupraktikant“ u pražského magistrátu a na rozdíl od většiny ostatních umělců u svého občanského povolání zůstal, zároveň však stále maloval.
Praha v té době patřila k nejkrásnějším barokním městům, pyšnila se kostely, paláci a měšťanskými domy, zároveň v ní bylo dost zeleně v zahradách a na vltavských ostrovech, na něž majestátně shlížela dvojice hradů.
Díky Vincenci Morstadtovi je barokní podoba tohoto jedinečného města zachycena navždy.
Svůj první velký soubor pohledů na Prahu (Ansichten von Prag) vydal již roku 1825.
Další vyšel v letech 1829-30. Tento soubor devíti pohledů (z nichž jeden dodal Josef Šembera) překvapil samotné obyvatele Prahy a dostalo se jim uznání i od Františka Palackého.
Morstadtův styl se ustálil již ve dvacátých letech 19. století a v průběhu dalších desetiletí se pak jen nepatrně proměňoval.
Složky jeho výtvarné činnosti byly úměrný době, v níž časově zapadaly, byly příznakem akademismu. Jeho kresby a sépiové studie Prahy byly pokračováním a částí podobného pozorováni a obdivování městského, jaké o něco dříve i současně zachycovali ve svých grafických pracích bratři Hegerové nebo Pucherna.
Morstadtova činnost je ale ve významu této skupiny akademických výtvarníků nápadná neobyčejnou pili a svědomitostí, již autor prozrazoval nejen počtem svých prací, ale také jich přesným prokreslováním. Někdy při kreslení používal i dalekohled.
Roku 1833 dosáhl Morstadt pozice magistrátního auskultanta. V roce 1834 pak nastoupil místo druhého kriminálního aktuára u okresního soudu v Lokti a dva roky nato byl jmenován soudním radou. V Lokti působil do roku 1850, pak byl u soudů v Trutnově a v Hradci Králové.
V prosinci 1867 na vlastní žádost – po jedenačtyřiceti letech – odešel do výslužby.
Po smrti své ženy (17. 4. 1868) se vrátil do milované Prahy.
Bydlel na Malé Straně v Tomášské ulici v domě »U zlaté dvojky«.
Maloval, i v létě, kdy jezdil do lázní Sedmihorky.
Byl umělcem tělem, duší i srdcem a ještě pět dnů před smrtí kreslil nádvoří staroměstského konviktu. To byla kresba poslední…
Zesnul 19. února 1875.
Je pohřben v nové části Malostranského hřbitova.
Jeho zeť Antonán Stadler splnil jeho přání a všechny Morstadtovy kresby předal Národnímu muzeu, celkem jich bylo 232.
Zdroje: Máj, 1904; Topičův sborník, 1922; Helena Zíková, Kosmické rozhledy, 2001; Malostranský hřbitov; Procházka Kolínem