Karel Postl (někdy též Postel) byl český klasicistní malíř, kreslíř a grafik.
Narodil se 9. listopadu 1769 v rodině úředníka hraběcí rodiny Paarů v Bechyni.
Vystudoval malířství a grafickou speciálku na akademii ve Vídni. Na sklonku 18. století si zařídil ateliér v Praze. Od roku 1804 Postl pracoval jako malíř divadelních dekorací ve Stavovském divadle, kde jej později vystřídal Antonín Machek.
Čeští vlastenci jej prosazovali za prvního ředitele pražské výtvarné akademie, ale přednost dostal Josef Bergler.
V letech 1806 – 1817 tam vyučoval krajinomalbu a grafickou vedutu. V jeho škole byla kresba hlavním předmětem umělecké výchovy a barva se omezovala na pouhé kolorování kresby.
V jeho díle se prolíná klasicismus a romantismus se vzory jak vídeňskými, tak francouzskými. V krajinomalbě se zaměřil na panoramatické scenérie Prahy, které byly často vydávány v grafických albech. Byl rovněž zručným portrétistou. Podílel se také na tvorbě pohlednic pro některá lázeňská města. Svými obrazy je zastoupen především ve sbírkách Národní galerie a Muzea hlavního města Prahy.
O jeho životě se zachovalo velice málo zpráv.
Jeho osudy se obíral mj. archivář Jan Herain (1848 v Hořovicích – 1914 v Praze), ale jeho kořistí byly pouze drobné údaje, že například v letech 1814-15 bydlil na Starém městě v č. 558 (roh ulic Celetné a Kamzíkové), že se jeho manželka jmenovala Josefa (a byla o rok mladší) a zemřel ve věku 48 let (15. března 1818) na tuberkulózu a byl pohřben na malostranském hřbitově v Košířích. (Podle Wikipedie je nyní pohřben na Olšanech.)
Postlovo výtvarné dílo se dělí na práce olejové, z mládí, a na kolorované rytiny, lepty a různé druhy kreseb, které vznikaly za pozdějšího pobytu v Praze.
Jinak si počínal Postl ve své práci dosti volně a samostatně.
Příznačná je jeho záliba ve vsunováni vodních hladin před horizont, většinou hornatý. Vysoký strom nebo jich skupina tvořívá zhusta střed celé obrazové kompozice. Obloha byla mohutná.
„Nutno přiznat, že při srovnání s cizími pracemi ukazuje se jistá neobratnost, hlavně v partiích popředí, kdežto naopak horizonty patři k přednostem jeho prací.“ S mírnými úpravami cituji názor historik umění a kritik Karla Heraina (1890 v Praze – 1953 tamtéž).
„Ale na domácím poli lze říci, že mezi českými krajináři měl místo velmi významné.“
Postl byl jako profesor svědomitý, pečlivý a pracoval ještě také soukromě. Toto novější dílo bylo však výhradně grafické a nalezlo vděčné náměty v pražských a okolních vedutách a v českých hradech.
Postl se dovedl dobře přizpůsobovat dobovým zálibám, své starší práce prostě zapřel a v jeho nových grafikách je umění poskrovnu – cenu mají především dokumentární.
Hlavní význam Postlovy činnosti v Praze spočívá v jeho pedagogické práci na akademii, jeho žáky byli mimo jiné Antonín Mánes (byl pak jeho nástupcem), Antonín Pucherna, Vincenc Morstadt nebo Josef Šembera. Předností jeho výchovy bylo zejména respektování studentovy individuality a pak dobrá technická příprava.
Zdroj: Karel Herain, Topičův sborník literární a umělecký, 1923
