Jako vodicí psi pro osoby se zrakovým postižením se používají zejména retrívři, nejčastěji labradorští, cvičí se ale například i královští pudlové, a to hlavně kvůli alergikům. Světovým trendem je v tomto ohledu labradoodle, kříženec labradorského retrívra a pudla. I takové plemeno trénují ve Středisku výcviku vodicích psů (SVVP) v pražských Jinonicích, kde se ve středu u příležitosti Mezinárodního dne vodicích psů koná 2. ročník soutěže psů pro lidi se zrakovým postižením nazvaný Jinonická vrtule.
„Vodicí pes musí být klidný, vyrovnaný, ale také sebejistý, aby dokázal nevidomého vyvést z nepřehledné situace,“ řekla vedoucí SVVP Lenka Kreidlová. Co se týče plemen, rozhoduje podle ní univerzálnost. „V poslední době se nám hodně hlásí senioři, i hodně staří, a pro ně by třeba pudlové či němečtí ovčáci byli nevhodní,“ dodala. Ročně v jinonickém středisku vycvičí v průměru deset psů, kteří musí být použitelní jak pro mladé, tak starší klienty.
„U pudlů je problém v tom, že jsou někdy až příliš vynalézaví. Vymýšlí různé lumpárny, což může někdy zrakově postiženého člověka zaskočit,“ vysvětlila jedna ze cvičitelek střediska v Jinonicích Tereza Hostáková. Královští pudlové se používají hlavně kvůli alergikům, protože nelínají. „Jsou to takoví cirkusáci, naučí se kde co, ale jsou hodně roztěkaní a u vodicího psa je důležité, aby se neustále soustředil na práci a nenechal se na ulici ničím rozptýlit,“ dodala. Už jen spíše výjimečně se pro nevidomé používají němečtí ovčáci, kteří jsou sice pracovití a šikovní, ale někdy také svéhlaví a hůře snáší změny lidí.
Každá příprava vodicího psa totiž začíná takzvanou předvýchovou. Štěně si vezme na rok jeden z dobrovolníků střediska, aby se pes socializoval. Pak následuje zhruba osm měsíců výcviku ve středisku. Podle povahy psa cvičitelka odhadne, kterému ze zájemců bude pes nejlépe vyhovovat. „Nedocvičení psi se nepůjčují klientům domů, ale oni chodí k nám se s pejskem seznámit a nakonec s ním u nás stráví týden, kdy společně trénujeme,“ řekla Hostáková. Další týden cvičitelka pomáhá klientovi se psem trénovat trasy v jeho bydlišti.
Vycvičený vodicí pes stojí zhruba 320.000 Kč, velkou část hradí člověku s postižením stát jako příspěvek na takzvanou kompenzační pomůcku. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí stanoví přes tři desítky dovedností, které musí vodicí pes umět. Po výcviku skládá pes i zkoušky z těchto dovedností. O tom, co všechno má vodicí pes umět, se může veřejnost dozvědět také na některých akcích, jichž se SVVP účastní. „Například 10. června budeme mít stánek na Letné na Dni s policií,“ uvedla Kreidlová.
Psi, kteří se v jinonickém středisku cvičí, pochází z naprosté většiny z vlastních chovů střediska, takže u nich mají dlouhodobě podchycené vlastnosti a zdravotní předpoklady pro toto náročné psí povolání.
„Stejně jako člověk ale pes může dovednosti i zapomenout, pokud je neprocvičuje. Navíc pes, jehož klient využívá k doprovodu jen zřídka, může být pak frustrovaný, smutný, protože se cítí zbytečný,“ uvedla Kreidlová.
Jsou ale nevidomí lidé, kteří se už bez vodicího psa téměř neobejdou. „Když mi předloni před Vánoci nečekaně zemřela fenka Connie, byla jsem naprosto bezradná,“ popsala Libuše Petrašová, která má nyní flat coated retrívra. „U prvního psa jsem ještě dělala někdy chybu v tom, že jsem mu do jeho práce moc mluvila. Důležité je vodicímu psovi důvěřovat a nemyslet si, že v nečekané situaci to vymyslím lépe než on,“ uvedla Petrašová.
zdroj: ČTK
