Druhá šance pro lidi po opuštění vězeňských bran

19.11.2021
Andrea Cerqueirová

Z Prahy západ pochází nemálo z těch, kteří se dostali na šikmou plochu, ocitli se ve výkonu trestu a po opuštění vězeňských bran se snažili znovu vplout do plnohodnotného života. Při této cestě jim pomáhá Rubikon centrum.

„Rubikon centrum funguje skoro třicet let, vzniklo pod názvem Sdružení pro probaci a mediaci v justici, přejmenovalo se až po dlouhé době. Nyní lidem ve výkonu trestu i po jejich propuštění na svobodu pomáháme překročit trestní minulost,“ uvedla Jana Smiggels Kavková. Organizace jim pomáhá postavit se na vlastní nohy, tedy najít si práci, bydlení, řešit dluhy. „S lidmi se snažíme být v kontaktu již asi půl roku před propuštěním, aby se na propuštění mohli připravit. Stěžejní jsou totiž první dny po propuštění, kdy člověk vyjde doslova s igelitkou, kde má našetřených pár stovek a oblečení podle toho, kdy do vězení nastoupil. Takže když člověk nastoupil v létě a vrací se v zimě, není ani potřebně oblečen,“ řekla. Těmto lidem sice může být poskytnuta mimořádná okamžitá pomoc ve výši asi tisíc korun, mnohdy se k nim ale dostane pozdě, navíc to jejich problém systémově neřeší.

Potratila po nástupu do kriminálu. Je to selhání věznice, uvedla zástupkyně ochránce práv

Rubikon centrum spolupracuje také s některými věznicemi ve Středočeském kraji (Jiřice či Vinařice) a mnozí klienti pocházejí z Prahy západ. „Kontaktuje nás mnoho lidí, nemůžeme bohužel vyhovět všem, protože máme omezenou kapacitu,“ uvedla Jana Smiggels Kavková. Mnozí lidé, kteří věznice opouštějí, nemají rodinu, jiní s ní přerušili kontakt. „Proto podporujeme odsouzené v kontaktování rodiny už ve výkonu trestu. Problém je, že zhruba polovina lidí, kteří ve vězení končí, nevyrůstala u biologických rodičů, ale v dětských domovech, u pěstounů nebo vzdálenějších příbuzných“ řekla.

Chybí podpora státu po propuštění

Jana Smiggels Kavková má v organizaci na starosti advokační aktivity, respektive lobbing za systémové změny. Rubikon centrum totiž při své práci přichází na to, kde selhává systém. Lidé, kteří jsou ve věznicích, jsou zvyklí, že za ně někdo rozhoduje, nejsou v kontaktu s okolním světem, přičemž najednou jsou „vyplivnuti“ ven – starej se, jak umíš.  „Ti lidé si mnohdy sami ani nesednou, protože čekají, až je k tomu někdo vyzve,“ dodala. Problémem podle ní je, že chybí podpora státu po propuštění či to, že navzdory klesající kriminalitě máme čtvrtou nejvyšší míru uvěznění v Evropě.  „Důvodem jsou dlouhé tresty, které vznikají tzv. kumulací trestů,“ řekla.

Jak funguje česká věznice pro ženy? Surovou realitu „tam za zdí“ popisuje Olga Malá

„Někdo dostane třeba několik prostých podmínek za sebou a dál se s ním nepracuje. Soud se nepodívá, co má takový člověk za sebou, a tak se mu to za krádeže nasčítá a jde sedět třeba na pět let. Ve věznicích tak je hodně lidi, kteří nejsou společensky nebezpeční, my jsme s nimi ale nebyli schopni včas pracovat. Jeden den pobytu člověka ve vězení nás přitom vyjde asi na 1500 korun. Tohle samozřejmě nelze změnit novelou zákona, jde o změnu způsobu rozhodování soudů – potřebovali bychom, aby rozhodovaly víc individuálně podle rizik a potřeb pachatelů, ale i obětí. Smyslem přece není trestat, ale přimět daného člověka, aby si uvědomil následky toho, co udělal, co to znamená pro něj, pro oběť, pro společnost, aby přijmul odpovědnost a změnil své chování tak, aby se v budoucnu zachoval jinak. Trest nemá odstrašující efekt, dávno je dokázáno, že země, které mají vysoké tresty, včetně trestů smrti, nevykazují nižší procenta kriminality,“ řekla.

Důležitá reforma vězeňství

Doufá, že nová vláda, alespoň dle toho, co obě koalice deklarovaly před volbami, se pustí do reformy vězeňství. Důležité je, jak již bylo uvedeno, také řešit dluhy. „To je zásadní téma. Jsou nutné změny systému exekucí, ale také snazší přístup do oddlužení a aby byla možnost tříletého oddlužení, jako je tomu v jiných zemích, přičemž u nás to je pět let. ČR má povinnost přijmout evropskou směrnici, která zkracuje oddlužení na tři roky pro podnikatele, my prosazujeme, aby to bylo pro všechny. Dalším problémem jsou vícečetné exekuce. Spolupracujeme se čtyřmi stovkami zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají naše klienty. Mnohdy je ale problém, že mají exekuce u vícero exekutorů a firmy musí každý měsíc provádět srážky z výplat, pokud něco udělají špatně, hrozí postihy. To je pro zaměstnavatele mnohdy větší překážka než záznam v trestním rejstříku,“ uvedla.

Uteč předsudkům

Zkušenosti s tím mají i v Rubikon centru, kde asi čtyřicet procent zaměstnanců a zaměstnankyň výkonem trestu v minulosti prošla. „Máme i tréninková místa, nabízíme půlroční pracovní uplatnění lidem po propuštění, řada z nich u nás pak zůstane,“ uvedla Jana Smiggels Kavková. Dodala, že organizace za rok pomůže řádově 1500 klientům, přičemž s některými je v kontaktu i nadále: „Někteří dorazí na nějakou naši akci nebo s poradci sdílí úspěchy, že sehnali práci a podobně.“ Na organizaci se obrací většinou muži, protože jich je ve výkonu trestu mnohem víc. „Raketově ale roste i podíl vězněných žen, nejvíc z Evropy, nikdo neví proč, často jsou odsouzené za trestnou činnost spojenou s drogami,“ uvedla Jana Smiggels Kavková.

Mírov. Z odpočinkového hradu je věznice i kulturní památka

Apeluje na to, aby člověk mohl dostat druhou šanci, protože společnosti se to vrátí a je pak soudržnější a bezpečnější. Rubikon centrum, ve spolupráci s Vězeňskou službou a Probační a mediační službou, pořádá kupříkladu pravidelný běh se žlutou stužkou, jehož mottem je „Uteč předsudkům“. „Běží vězni, bývalí vězni, zaměstnanci věznic, nevládních organizací, různých firem, které akci sponzorují, a mnozí další.  Běží se ve štafetách, není poznat, kdo je kdo. Běh má slušnou mediální odezvu, lidé reagují pozitivně,“ uzavřela Jana Smiggels Kavková.

Zdroj: Jan Jirkovský



Nepřehlédněte