Olgo, na konci loňského roku vzbudila pozornost vaše kniha Cela č. 33. Mohla byste nám ji trochu přiblížit?
Velmi ráda. Knihu jsem napsala na základě vyprávění a dopisů, které mi posílala moje kamarádka, jež se ocitla na deset měsíců v ženském vězení. Hlavní postavou příběhu je ona mladá žena jménem Hana, která mi v průběhu děje posílá dopisy, kde autenticky popisuje prostředí české ženské věznice. Dopisy jsem nechala v jejich původním znění, aby čtenáři dokreslily reálie prostředí. Hana v knize prožívá svůj vnitřní boj, ve vzpomínkách se vrací do minulosti a postupně odkrývá svůj příběh. Kniha čtenáře provází nejen kriminálním prostředím, ale poukazuje i na mezilidské vztahy „tam za zdí“. Klade důraz na hodnotu přátelství a na drobnosti, které v běžném životě přehlížíme. Příběh vás od začátku zavede do prvního dne jejího propuštění z věznice a zpětně vás vrací do Haniny minulosti. Co se týče rozsahu knihy, tak ji přečtete za jedno či dvě odpoledne a věřím, že se nebudete nudit.
Co bylo pro vás impulsem pro její napsání?
Když mi přicházely dopisy v době trvání jejího trestu, bylo mi z nich smutno. Chtěla jsem si sama přečíst něco víc o tom, jak to v ženské věznici vypadá. Něco, co by mi přiblížilo to, co ženy ve vězení každý den zažívají. Na druhou stranu jsem prostřednictvím knihy chtěla poukázat na hodnoty, které dnešní uspěchaná doba stírá. Života bychom si měli vážit a především svobody, kterou vězni nemají. Asi toto byl hlavní důvod, proč jsme se rozhodla Celu č. 33 napsat. Abych ukázala všem, jak se tam za mřížemi žije, a aby si vážili každého všedního dne. Ve spolupráci s Hanou kniha odkrývá i ta úskalí života ve věznici, o kterých se běžně nemluví.
Plánujete pokračování této knihy? O životě vaší hrdinky Hany po propuštění z vězení?
Ano, v psaní chci pokračovat. A jak se bude vyvíjet příběh této knihy, si prozatím nechám pro sebe.
Prozraďte nám také něco o sobě. Olga Malá není vaše pravé jméno, ale pouze literární. Proč právě Olga Malá?
Co byste chtěl vědět? (Smích.) Původem jsem holka z Vysočiny, z malého městečka Nové Město na Moravě. Po gymnáziu jsem šla na studia do Prahy, a jak to tak bývá, už jsem v Praze zůstala. Olga je mé křtěné jméno a zároveň křestní jméno babičky z tátovy strany. Malá se jmenovala máma za svobodna, tak jsem to spojila dohromady. Má to pro mě především duchovní hodnotu.
Vystudovala jste politologii. Budete se věnovat psaní na „plný úvazek“, anebo máte i civilní zaměstnání?
Ano. Psaní na plný úvazek bych se velmi ráda věnovala, ale není to v dnešní době jednoduché. Během školy a po škole jsem pracovala v politické sféře, následně ve vydavatelství, kde jsem si ke knihám našla ještě větší vztah. Poslední dobou se věnuji projektům pro svoji firmu.
Žijete v Praze. Kterou část Prahy máte nejraději a co vás na ní nejvíc přitahuje?
Bydlím v Praze 3, ale není to typický Žižkov. Mám v oblibě Prahu 1, kde jsem nějaký čas při studiích žila. Ráda se tam vracím a vzpomínám na studentská léta. Svoje kouzlo má pro mě i Vyšehrad a jeho okolí. Praha je krásná celá. Stále je co objevovat. Myslím, že každý, kdo okusil pražský život, tak se s ní těžko loučí. V mém případě mi vyhovuje dostupnost služeb.
Cestujete ráda? Kde jste byla nejdál?
No, jak kdy a také záleží kam a s kým… (Smích.) Nejdále jsem byla asi na Krétě. Nejraději sednu do auta a za pár hodin cesty je člověk u moře. Upřímně mě příliš nelákají destinace, kam člověk půl dne letí a sbalí se do „jednoho kufru“. Mám ráda teplo, takže moje cesty směřují vždy po Evropě směrem na jih.
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Jak už jsem se zmínila, jsem holka z Vysočiny. Moje nejoblíbenější jídlo jsou brambory s máslem, cibulí a mlékem. Nejsem náročná.
Co vy a móda. Ctíte módní trendy? Jakému oblečení dáváte přednost?
Ctím, nectím. Mám ráda jednoduchost a pohodlnost. Nepředstavujte si, že chodím v botaskách a teplácích, to zase ne, i když v Praze by se to ztratilo. Módních trendů si všímám, vlastně ani nejde si jich nevšimnout, stačí projít jedním nákupním centrem nebo po Václavském náměstí… Ale nejsem ten typ ženy, která při každém módním výstřelku běží do prvního obchodu, aby šla s aktuálním trendem. Abych odpověděla na otázku, v mém šatníku naleznete převážně tmavé barvy, pohodlné boty s podpatkem i bez. V létě šaty…
Co vám spolehlivě zvedne náladu, když se cítíte mizerně?
Spolehlivě je to sklenka dobrého vína.
Věříte znamením zvěrokruhu?
Spíše věřím, ale nemohu to říci jednoznačně. Myslím, že každý si v tom daném znamení najde, co je pro něj charakteristické…
Dá se tedy o vás říci, že jste prototypem svého znamení?
To úplně nevím. Jsem býk. O nás se říká, že jsme tvrdohlaví, což si o sobě úplně nemyslím, ale možná by vám to moji blízcí vyvrátili. Co ale na mě sedí, že jsme pragmatičtí, a když se pro něco nadchneme, tak to uskutečníme. A to potvrzuje právě moje kniha.
Olga Malá, vlastním jménem Lenka Kostelecká
– Narodila se 8. května 1987 v Novém Městě na Moravě, otec učitel, matka účetní
– Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor politologie
– Svobodná, bezdětná
