Také tentokrát se Šimánek pohybuje na hranici abstraktního výtvarného vyjadřování, díky kterému se vzdaluje od konkrétních časoprostorových souřadnic, aby se dostal k vyjádření obecnějších idejí.
„První Ticho bylo pro Šimánka zlomové. Vznikalo na přelomu 70. a 80. let v prázdných bytech žižkovských domů s letitými, blednoucími výmalbami a lokálními stopami po lidech, kteří se odtud kvůli plánované asanaci krátce předtím odstěhovali. Zatímco dříve Šimánka zajímaly projevy všednodenního „slohu naší doby“, v těchto prázdných bytech si postupně uvědomil, že ho ze všeho nejvíce přitahuje časoprostor, který stojí mimo rušné dějiště života. Privátní charakter interiérů jako by mu umožňoval navázat intimnější vztah s místem. A jelikož fotografoval o víkendech, kdy se ztišila i Praha, mohl se lépe soustředit na vlastní smyslově-duchovní zkušenost a její adekvátní vizuální reprezentaci. Zásadní se pro něj stalo odpozorovat ideální světelné podmínky a odpoutat se od sociálního ukotvení souboru. Vydal se tak na cestu k abstrakci, o to náročnější, že fotografické médium trvá na svém přímém vztahu ke skutečnosti,“ uvedl kurátor výstavy Jiří Ptáček.
Druhé Ticho (2014-18) bylo představeno v Ateliéru Josefa Sudka na podzim roku 2019. Už ani zdání Žižkova, pouze „nějaká místa“ a plochy „nějakých“, anonymních stěn.
V pořadí třetí Ticho (2022-24) má v sobě od každého předchůdce něco a zároveň přináší cosi nového. I když každý jiným způsobem, všechna tři se dotýkají fenoménu minulého času.
Dušan Šimánek TICHO III.
Ateliér Josefa Sudka
Újezd 30, 118 00 Praha 1
Otevřeno denně kromě pondělí 12.00 – 18.00
zdroj: Ateliér Josefa Sudka
