Premiéra představení „Edith Piaf: Dnes nechci spát sama“ se uskutečnila ve čtvrtek 19. dubna v pražském divadle Kampa (Nosticova 2a, 118 00 Praha 1 – Malá strana). Představení je inspirované především knihou zpěvaččiny o dva roky mladší nevlastní sestry Simone Bertautové „Edith Piaf“. Jedná se o herecký a hudební koncert Hauserové coby Edith a Petry Bílkové coby Momonky (tedy Simone) a všech ostatních postav. Představení zachycuje nejsilnější okamžiky v životě zpěvačky.
Divák kolikrát také zapřemýšlí, zda se nejedná o playback. Hauserová totiž nejen jako Edith Piaf vypadá, ale také zpívá, na klavír ji doprovází Bílková. Scénář k představení napsala Hauserová s Ivetou Duškovou, která je i režírovala. Na kostýmech a výtvarné složce spolupracovala Dana Heroldová, světelný design obstarala Zuzana Režná. Tedy čistě dámská jízda (byť představení nafotil Pavel Ovsík a grafický design je z dílny Martina Zhoufa).
Každá láska byla první i poslední
Bílková přesto během představení skvěle zastoupí i muže, kteří byli nedílnou součástí života Edith Piaf. Vždyť také autentický výrok její sestry zní: „Každá její láska byla první i poslední… Taková, jakou prožíváme jen jednou za život. Bylo jedno, jestli milovala den nebo rok. Vždy to bylo stejné.“
S nápadem udělat představení o Edith Piaf přišly podle Duškové právě zpěvačka Hauserová s herečkou a klavíristkou Bílkovou. „Vanda přinesla již částečně rozpracovaný scénář, který jsem ještě poupravila a doplnila o některé scény,“ uvedla Dušková.
Všechno proměnila v tvůrčí energii
„Šansony Edith Piaf zpívám už od konzervatoře. Vždy mne fascinovaly. Jsou jedinečné, hluboké, intimní, ona zpívala svůj život. Jejich hlavním tématem je láska, která zrcadlí i její životní příběh,“ uvedla Hauserová. „Život Edith Piaf je obrovský příběh a mě moc baví se do něj nořit a hledat,“ dodala Bílková.
„Během zkoušení a hledání ústředního tématu, o čem to vlastně chceme hrát, co nás zajímá, krom nádherných melodií, uhrančivého hlasu, života plného dramat, rozchodů, úspěchů a bolesti, jsme objevily, že vše, co ji potkalo, co prožívala, ať už dobrého nebo špatného, dokázala proměnit v tvůrčí energii. Nikdy nezatrpkla, každý její počin byl oslavou života, demonstrací tvůrčí síly,“ uzavřela Dušková.
