Všestranný umělec František Skála vystavuje do 8. května své obrazy v Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze. Expozice nese název Obrazy ze mě.
„Někdy v sedmdesátých letech jsem si v mokřinatých lukách u vesnice Ruda nabral v loužích s opalizujícím povlakem rezavé železité bahýnko a udělal s ním pár zkoušek. Utřené s lněným olejem dalo krásnou sytě rezatou barvu. V roce 2018 mi kamarád přinesl trochu stejného vysušeného bahna z lesního pramene v západních Čechách. Mikroskopický rozbor ukázal, že se ve skutečnosti jedná o železité nanoschránky mikroorganismů. Takto získaná rezavá barva má širokou tónovou stupnici. Od lehounce béžové až po téměř černou,“ zavzpomínal František Skála.
Vznikl cyklus fantastických apokalyptických krajin hnědých odstínů, kde má hlavní slovo estetika katastrofických dějů. Pukající zemské kůry hroutících se masivů hmoty, tvarosloví sopečných výbuchů a oblaků prachu, výšlehů ohně prořezávajících horizontální mlhu, větrných sloupů a dalších vzrušujících úkazů, které přes svou děsivost konce vždy člověka přitahovaly. Skála, který tvoří v cyklech, tak navazuje zejména na svou grafickou tvorbu, kde je síla přírody v duchu romantických tradic personifikována do nadpřirozených bytostí a paranormálních jevů. Často ho však nekonečné možnosti malby v rámci absolutní svobody zavedou na neprobádaná tematická i formální území na hranice gestického projevu nebo poetické abstrakce.
V roce 2019 se svou ženou a dvěma přáteli procestoval Austrálii napříč z jihu na sever a zpět. To, co ho kromě fantastických zážitků přírodních krás přitahovalo, byla kultura původních obyvatel a jejich malby božstev a zvířat pod skalními převisy. Výtvarné projevy dávných obyvatel planety jsou si jakousi jednotou spojení se zemí a přírodou často velice podobné. V místě, kam si Aboriginci chodili stovky kilometrů pro to nejvzácnější, co potřebovali ke svým rituálům – barevné hlinky, si nasbíral pár vzorků barevné škály od žluté k červenému okru.
Po vytvoření prvních obrazů důsledně těmito pigmenty, mnohdy na podkladě révové černě, kde hlinka v tenké vrstvě v sousedství jiné zazáří jednou do zelena, jindy do fialova, se začal věnovat jejich hledání a sběru i v české a slovenské krajině. Jeho přirozená sběračská vášeň se transformovala do této nové podoby.
Zdroj: Šárka Fitlenská, Galerie Václava Špály
