O fanoušcích Baníku Ostrava, takzvaných Chacharech, se říká ledacos – že jsou vášniví, hlasití a svému klubu věrní až za hrob. A že je poznáte podle hesla „Banik pyčo!“
Dalo by se předpokládat, že jako milovníci dobrého fotbalu nehledí na barvu kůže hráčů. Sobotní incident ve vlaku z Teplic do Prahy, kdy někteří Baníkovci uráželi romské chlapce z klubu Mongaguá, však opět ukázal, že latentní rasismus u části intelektově nevyvinutých jedinců stále přežívá. To je odsouzeníhodné. Naštěstí už ale nežijeme v drsných devadesátkách, kdy skinheadi a jiné „vepřové hlavy“ naháněli lidi s jinou barvou pleti a kdy podobné útoky končily někdy bohužel i fatálně.
To, že se trenér chlapců Jaroslav Horváth okamžitě a nahlas ozval proti tomu, co jeho svěřenci museli zažít, svědčí totiž o zdravém sebevědomí slušných Romů, kteří už nehodlají tolerovat hloupý a iracionální rasismus. Máme tu zpravodajský server Romea, který podobné incidenty umí pořádně rozmáznout. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková chování fanoušků označila za ohavnost. Ministr vnitra v demisi Vít Rakušan označil agresi vůči dětem za nejhnusnější a nejzbabělejší věc, jakou zná. Fotbalová asociace slíbila, že malé hráče z Mongaguá pozve na příští mezinárodní utkání. A omluvil se i samotný Baník, rasismus odsoudil a vyjádřil lítost – jak vůči napadeným dětem, tak i k drtivé většině svých fanoušků, kteří podobné chování odmítají stejně jako klub samotný.
Podle Horvátha se k tomu sice Baník nepostavil dostatečně ostře a celou věc shodil na „jednotlivce“, ale já v tom přesto vidím obrovský záblesk naděje. V tom, že veřejným prostorem nyní zní hlasitá podpora těch chlapců. A v tom, že podobná událost už se nezametá pod koberec s výmluvou, že „to je normální“. Protože prostě není!
Zdroj: autorský text
