Na podzim roku 1974 Hrnčiřík zazvonil na obyvatelku pražských Nuslí, jedenaosmdesátiletou Josefu, a sháněl se po panu Stáníčkovi. Když mu prozradila, že nikdo takový tam nebydlí a že tam žije po manželově smrti roky sama, zatlačil ji hrubě do bytu a tam z ní strhnul oblečení. Znásilnil ji a nutil ji k sexu v různých polohách, chtěl po ní orální i anální sex a kvůli jejímu odporu ji fackoval a škrtil. V brutálních sexuálních napadeních starých osamělých žen v jejich bytech i s následnými krádežemi peněz a cenností pokračoval další čtyři roky. Popisy násilníka vyděšených seniorek se od sebe výrazně lišily, nicméně jeho nadávání obětem: „Ty stará sviňo!“ prozrazovalo, že patrně pochází z Moravy. A z nedopalků cigaret tehdy populární značky Clea se pomocí analýzy slin podařilo zjistit, že má krevní skupina A. To bylo ale zatím velice málo.
K jeho dopadení vedla až jeho v tu dobu druhá vražda v létě 1978. Při dalším přepadení seniorky v Praze 5 Hrnčiřík ukořistil asi pět tisíc korun, šperky a ozdoby z porcelánu. Před odchodem jí ještě surově vrazil do genitálu okurku v umělohmotném obalu. Zraněnou důchodkyni našla teprve druhý den sousedka, a proto se dostala do nemocnice ve velice zuboženém stavu. Tam svým zraněním nakonec podlehla. Na místě činu však kriminalisté objevili dvě daktyloskopické stopy – otisky dlaňové části pachatele, který si nevšiml, že se mu vyhrnula rukavice s vnitřním rozparkem. Tato stopa konečně dovedla vyšetřovatele k vrahovi, protože jeho otisky už měli dávno v evidenci. Patřily tehdy šestačtyřicetiletému Františku Hrnčiříkovi, v té době již sedmnáctkrát trestanému recidivistovi. Byl ovšem evidovaný jako pedofil, který pohlavně zneužíval malá děvčátka.
Nic jsem neudělal!
Tehdejší šéf I. odboru Ústředny kriminální policie Milan Vodňanský o Hrnčiříkovi řekl, že se zásadně nikdy k ničemu nepřiznával. I v tomto případě zapíral a v reakci na předložená obvinění se tak rozčílil, že měl prý až pěnu u pusy. „Na takovou babu jsem nikdy nesáhl, v tom bytě jsem nebyl, tak jak by tam mohla byt moje pazura?“ řekl tehdy kriminalistům. Těm pomohla až hlavně Hrnčiříkova družka, která s ním do té doby žila ve vztahu plném domácího násilí. Vyšetřovatelům začala postupně vydávat věci z dalších Hrnčiříkových loupeží. Byly mezi nimi například i pánské hodinky a divadelní kukátko, které se ztratily z bytu ve vinohradském činžáku během dosud neobjasněné vraždy důchodkyně Anny z roku 1976. Tehdy se pachatel dostal do jejího bytu nejspíš po lešení, svou pětasedmdesátiletou oběť svlékl, sexuálně poranil neznámým tvrdým předmětem a nakonec udusil polštářem a peřinou.
Při následném falopletysmografickém vyšetření neboli měření objemových změn penisu způsobenými jeho prokrvením v závislosti na sexuálně-erotických podnětech reagoval Hrnčiřík pozitivně na osoby ženského pohlaví ve velmi širokém věkovém rozpěti – od malých děvčátek až po osmdesátileté stařeny. Také pozitivně reagoval na obrázky se sadistickou a sexuálně agresivní tématikou. Po vyslechnutí znaleckých posudků byl Hrnčiřík odsouzen k smrti, přestože až do popravy vytrvale opakoval, že je nevinný a že nic neudělal. Za dvě vraždy a několikanásobné pohlavní zneužití byl popraven v létě 1982, kdy bylo mu necelých 50 let.
