• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • František Kotleta: Znásilňovači a jiná verbež odchází od soudů s podmínkou!

    29.3.2024
    Dominika Smoláková

    Popularita knih Leoše Kyši každým rokem stoupá a na podepsaný výtisk jeho čtenáři čekají i několik hodin. Autor Hustýho nářezu, který píše především pod pseudonymem František Kotleta, se díky sci-fi žánru zabývá budoucností na denní bázi. Témata jeho knih jsou sice považovaná někdy za kontroverzní, ale podle počtu prodaných výtisků je jisté, že tyto žánry čtenáře baví.

    Přemýšlel jste nad tím, jaká bude budoucnost doopravdy, mimo čtenářovu představivost?

    Stejná jako byla minulost – někomu se bude dařit dobře, někomu špatně, bude se vyvíjet technologie, a nakonec zvládneme přeskočit všechny klacky, co si sami hážeme pod nohy. Jen těch klacků asi bude víc a technologie poletí vpřed rychleji než kdy dřív. Obecně jsem ale optiminista. My lidé jsme se vždy s tím, co nás potkalo, dokázali vypořádat. Vypořádáme se i s tím, co si sami způsobíme. Zradit nás vlastně může jenom ztráta odhodlání věci řešit, rezignace, uzavření se do ulity typu „Je nám dobře takhle, hlavně žádné změny“.

    Optimismus tedy vyléčí obavy každého z nás?

    Ano. Lidé se bojí toho, co vytvoří. Dřív jsme bojovali s přírodou, ale ta už nám padla k nohám drtivě poražena. Teď už se můžeme obávat jenom sami sebe a svých golemů a dalších monster. A také toho, že tu přírodu budeme porážet dál tak moc, až z ní nic nezbude.

    Je něco, co byste právě nechtěl, aby se mimo optimismu dál vyvíjelo a mělo by to zůstat přesně tak, jak je?

    Sex. I když jsem napsal knihu Underground, ve které kyberneticky vylepšené prostitutky poskytují lidem absolutní rozkoš, přijde mi, že v téhle oblasti všechno funguje tak, jak má v naprosté dokonalosti. Jsou prostě místa, kam určitě není třeba technologii a vývoj „tahat“. Jde o to, zjistit, která to jsou. Ať už společně nebo pro každého zvlášť, protože nakonec proč ne, někdo bude mít vylepšený kybersex, někdo zůstane u klasiky. Já jsem v těchhle věcech vlastně konzervativec, ale nikomu v tom dělat věci jinak bránit nebudu.

    Pokud nemá sex mezery, co naopak ano?

    Mezery máme ve schopnosti společenských uspořádání a vztahů. A v tom, jak se s k sobě chovat. Tady vážně doufám, že třeba umělá inteligence zasáhne. Třeba u rozvodů nebo sporů o dítě. Vyhodnotí vztahy a emoce dětí, rodičů, vytvoří psychologické posudky a pak z ní vypadne lepší rozhodnutí, než ze všech sociálek a soudů. Když vidím, jak jako společnost v těchto oblastech děláme pořád strašný boty, přepadá mě úzkost. A to se nezmiňuji ani o tom, že násilníci, znásilňovači a jiná verbež v téhle zemi odchází od soudů s podmínkou. Soudce z umělé inteligence by tohle, doufám, nedopustil, protože by neměl pochopení pro parchanty, kteří si to pochopení rozhodně nezaslouží. Uchovat si určitě musíme lásku a empatii k těm, co si ji zaslouží. Bez toho nejsme lidmi. To zase umělá inteligence nejspíš nedokáže obsáhnout.

    Už je to nějaký ten pátek, co jste přešel z novinařiny na dráhu úspěšného spisovatele. Myslíte si, že je možný zánik této profese? Například kvůli zvětšující se popularitě umělé inteligence.

    Myslím, že je to naopak. Spisovatelů bude přibývat. Žijeme v éře nadprodukce obsahu. Není to špatně. Lidé mají víc času, víc prostředků, jak snadno tvořit, psát, publikovat, takže stejně jako to popisoval ve své knize Věčná válka (1974) Joe Haldeman, bude většina z nás nakonec díky rozvoji technologie a samozřejmě umělé inteligence hledat způsoby, jak se nezbláznit z toho, že k živobytí nepotřebujeme práci. Bude víc malířů, sochařů, performerů, hudebníků a spisovatelů. Je to přirozený proces.

    A co vy, neláká vás otevřít chatGPT, vymyslet pouze anotaci a nechat počítač, aby knihu napsal za vás? Přece jenom je to pohodlnější představa, než trávení dlouhých hodin psaním a přemýšlením nad složitými příběhy.

    Zkouším to, ale zatím píše nudné pitomosti. Musel bych to přepisovat, aby to bylo čitelné, takže mi to akorát bere čas. Umělou inteligenci zatím používám hlavně na vytváření vtipů o prdění. Nejsou vtipné, což mě na nich nejvíc baví. Ale teď vážně. I kdyby se umělá inteligence naučila psát dobré příběhy, což teď vážně neumí, bude to mít mnohá úskalí. Tím prvním je prostý fakt, že pokročilejší modely budou energeticky náročnější, takže se možná vyplatí i pro scénář nekonečného seriálu námezdný chlapík než umělá inteligence. Další je, že i kdyby to bylo nakonec levné, snadné a každý si mohl na dobrou noc vygenerovat příběh, drtivá většina lidí ho stejně nebude chtít. Jsme fascinováni lidskou myslí, jejími zákoutími, schopností fabulovat a vymýšlet příběhy. Čtenář vždy bude fascinován autorem, bude chtít příběhy od něj, od živého člověka, ne od stroje. Jsem si tím jistý jako máločím.

    Dokáže si spisovatel vůbec s chatem GPT udržet svoje myšlenky?

    Právě, že ne. Určitě to bude pomáhat copywriterům, novinářům s dohledáváním faktů a asi i některým spisovatelům s psaním jednoduchých pasáží nebo vymýšlením jmen či banálních dialogů, ale já jsem zatím výkonnější sám o sobě. A navíc mě baví si ty věci dělat sám. Myslím, že k tomuhle stavu po krátkém experimentování dojde většina spisovatelů.

    Myslíte si, že se budete živit psaním i v budoucnu? Neláká vás zkusit úplně něco jiného?

    Já už toho dělal hodně. Od hlídače pet lahví v továrně na výrobu minerálek, přes číšníka, mystery shoppera, novináře, editora… až po manažera. Psaní je ale můj život. Neumím si bez něj sám sebe představit. Takže budu psát, i kdyby to už nikdo nechtěl číst.

    Mimo to, že patříte mezi spisovatelské špičky, učíte i na univerzitě. Jak se podle vás změní studium do budoucna?

    Doufám, že se moc nezmění. Mnoho dovedností a znalostí už nepotřebujeme teď, ale není důvod, proč se je neučit. Jak se domluvíme s Angličany, až se něco pokazí, naše technologie se rozplynou a my budeme muset začít od začátku? A i kdybychom nechtěli být připraveni na svět bez technologických obezliček, musíme pořád sami sebe vzdělávat a kultivovat, aby se z nás nestaly tupé opice závislé na umělé inteligenci a tom, co vybudovali lidé před námi. Lidé pochopí, že slovy filozofky umělé inteligence Dity Malečkové, jsme „Team Human“, tedy, že musíme kopat za sebe, za to, abychom měli jako lidstvo nějakou úroveň a byli připraveni na různé výzvy a scénáře. Nemůžeme si dovolit zlenivět a nechat stroje myslet za nás.

    Vzhledem k loňské události na Filozofické fakultě UK, vnímáte u svých studentů větší strach?

    Těžko se na to odpovídá i myslí. Ale čin jednoho chudáka s mozkem z bláta nás nesmí v žádném případě změnit. Myslím, že to odhodlání je všude. Ať je jméno toho ubožáka zapomenuto a my z toho vyjdeme jen silnější a odvážnější.

    Jsme schopni školství nějak zmodernizovat a pokud ano, jak?

    Ono to přijde samo. Mladých lidí bude ubývat, ale školy nám zůstanou. Bude více prostoru, více učitelů a více prostředků učit menší množství studentů. Myslím, že za nějakých třicet let bude na univerzitách pět pedagogů na jednoho studenta. Ti pedagogové budou v důchodu a budou učit těch pár mladých lidí, aby se sami nezbláznili. Lidé tak budou vzdělanější. Školství za nás prostě vyřeší demografie.

    Jaké budoucí události se nemůžete dočkat?

    Až přistaneme na Marsu.

    Proč na Marsu?

    Protože to bude určitě zábavnější přímý přenos než hokej. A ten mám fakt rád. Dobře, teď vážně. My lidé potřebujeme symboly a výzvy. Potřebujeme se k něčemu

    upnout, i když to možná může někomu znít jako zbytečná frajeřina. Třeba stavba pyramidy. Je to k ničemu, ale naplňuje nás to obdivem a inspiruje tisíce let. Přistání na Měsíci bylo obrovským impulzem k rozvoji vědy, a to samé způsobí přistání na Marsu. Rozvoj technologií, vytváření nových infrastruktur a pak hned myšlenka – kam dál? Musíme jít dál, musíme se posouvat, mít další výzvy. To je něco, co potřebujeme. Přistání na Marsu je něco, co potřebuje celá planeta.

    Zdroj: Autorský text



    Nepřehlédněte