V posledním týdnu dlouhého postního období má každý den své pojmenování a zvyky. Víte, co který den znamená, jaké tradice se dodržovaly a co se smělo a nesmělo?
Květná (Pašijová) neděle
Šestá, poslední neděli postní, kdy bývají kostely vyzdobeny ratolestmi vrby, které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Slaví se památka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma. Při bohoslužbách se v kostele předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista, tzv. Pašije, světí se vrbové větvičky s částečně rozvitými pupeny, tzv. kočičky.
Modré pondělí
V kostelech se vyvěšují modré látky.
Šedivé úterý
Bývalo dnem velkého jarního velikonočního úklidu. Hospodyňky vymetaly pavučiny, bílily stavení, čistila se okna a upravovala zahrádka i okolí domu.
Škaredá (Černá) středa
Vymetaly se komíny. Lidé se neměli mračit, jinak by se museli škaredit každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil se na něj.
Zelený čtvrtek
Kněží v kostelech v tento oblékali zelené mešní roucho. Naposledy zvoní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, „odlétají do Říma“. Místo zvonů děti s velkým nadšením procházely krajem s nejrůznějšími klapačkami a řehtačkami. Při křesťanské mši omýval biskup a řeholní představení nohy 12 starcům stejně jako Kristus apoštolům při Poslední večeři. Lidé se myli rosou, dešťovou vodou nebo v potoce a jedlo se pečivo pomazané medem, tzv. jidášky. Měla se jíst zelená jídla jako špenát, kopřivy, řeřicha, různé druhy zeleného zelí apod., aby byl člověk zdravý.
Velký (Bolestný, Tichý) pátek
Je dnem smutku, protože Ježíš byl vyslýchán, odsouzen a ukřižován. Nekonala se mše, v kostelech se upravoval „Boží hrob“, předváděly se pašijové hry a procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení. Lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece uchránili nemocí a bolestí. Podle starobylých pověr se v tento den otvírala země s poklady. Nesmělo se pracovat, pít mléko, jíst vejce ani kouřit. Velký pátek je také svátkem vody a dnem čarodějnic. V tento den se nesmělo prát, pradleny věřily, že by prádlo namáčely do Kristovy krve. Lidé věřili, že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět, mohla by je s jeho pomocí uhranout.
Bílá (Veliká, Provodní) sobota
Den, kdy byl Ježíš sejmut z kříže a uložen do hrobu. Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň, který si hospodyně odnášely na polínku domů – „pálil se Jidáš“. Večer pak v kostele vítali Krista, který vstal z mrtvých. Doma lidé vařili a pekli mazance a beránky, zdobila se vajíčka, muži a chlapci pletli pomlázky. Lidé si také omývali obličej sněhem nebo studenou vodou, aby byli po celý rok zdraví.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční)
Den vzkříšení Ježíše Krista – slavnost Zmrtvýchvstání Páně je největším svátkem celého liturgického roku. Jedly se pokrmy posvěcené v kostele – velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso, holoubata, beránek, mazanec, chléb, vejce, víno apod. Každý, kdo přišel do domácnosti, musel být takovým jídlem obdarován.
Velikonoční (Červené) pondělí
Den veselých lidových oslav a bohatého hodování. V tento den se mělo darovat červené vejce, proto také „červené pondělí“. Chodilo se na pomlázku, původně pohanský magický obřad k zajištění plodnosti a zdraví, kdy muži čerstvými metlami z vrbového proutí – pomlázkami vyháněli z žen nemoci a polévali je mocnou živou vodou. Ženy je za to odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Tento zvyk – koleda se dodržuje dodnes.
