Dotazníkové šetření Sociologického ústavu Akademie věd ČR se zaměřilo na lidi, kteří dlouhodobě žijí v Praze, Pardubicích, Brně a Olomouci, uskutečnilo se v období od začátku října do poloviny prosince roku 2020, rozhovory byly provedeny s 649 respondenty a respondentkami. Výzkumník/doktorand v oddělení Socioekonomie bydlení a doktorand na Fakultě Sociálních Studií Masarykovy Univerzity Petr Kubala uvedl, že starost o bydlení občanů je podle 47 % dotázaných soukromou záležitostí občana a jeho rodiny. Oproti tomu 42 % dotázaných má za to, že starost o bydlení občanů je záležitostí jak občana a jeho rodiny, tak i státu nebo obce, ve které žije. „Ti, kteří považují starost o bydlení za záležitost státu nebo obce, jsou ve výrazné menšině. Takto odpovědělo 8 % respondentů,“ uvedl.
Zapojují se i samosprávy
Nicméně, 59 % dotázaných si myslí, že stát by měl regulovat trh s bydlením více než v současnosti, 26 %, že stejně jako doposud a 4 %, že méně. Celých 81 % respondentů se podle slov Kubaly domnívá, že stát a obce by měly pomáhat mladým dospělým se zajištěním jejich bydlení více než dnes. „Mezi nejčastější formy pomoci státu a obcí v oblasti bydlení mladých dospělých byla zmiňována výstavba nového obecního či státního bydlení (31 %), poskytování půjček na pořízení vlastního bydlení (27 %), příspěvky pro mladé rodiny s dětmi (24 %) a také příspěvky na bydlení pro domácnosti, které mají vysoké náklady na bydlení (13 %). Jen tři procenta dotazovaných potom vidí podporu komunitních forem bydlení (co-housing, Baugruppe) jako vhodnou formu pomoci,“ uvedl. Náš REGION oslovil starostu městské části Praha-Suchdol Petra Hejla s dotazem, jak se snaží mileniálům s bydlením pomoci. „Připravujeme bytový dům s osmi startovacími byty,“ odpověděl.
Radní pro informatiku a bytovou politiku Prahy 16-Radotína Jan Farník uvedl, že s ohledem na omezenému počtu bytů této městské části nelze vymezit některé byty jen pro daný účel. „Před několika lety jsme se snažili na snad jediném našem volném vhodném pozemku realizovat výstavbu domu se startovacími byty, byl již vypracován i projekt, ale nakonec se to z různých důvodů nezdařilo. V roce 2019, kdy se uvolnilo několik bytů, jsme uspořádali speciální výběrové řízení pro tuto skupinu s definovanými parametry: vlastní investice do rekonstrukce, věkové omezení, rekonstrukci nutno provést do šesti měsíců atd. Vybraným uchazečům pak byla při splnění podmínek garantována nájemní smlouva na pět let. S ohledem na velmi nízký nájem v naší městské části (cca 85 Kč/m) byl zájem poměrně velký a byli vybráni tři uchazeči, kteří dnes v bytech již bydlí,“ řekl pro Náš REGION.
Samostatné žití v nájmu či ve svém
Vedoucí oddělení Socioekonomie bydlení Martin Lux uvedl, že z šetření Sociologického ústavu mimo jiné vyplynulo, že 64 % respondentů žije samostatně – buď v nájmu nebo jsou vlastníky či spoluvlastníky bydlení. Ve věkové kategorii 27 až 35 let žije samostatně celých 80 % respondentů, z toho ve vlastním 45 % a v nájmu 34 %. Téměř 40 % respondentů, kteří byt vlastní, jej získali na základě dědictví nebo daru, tedy prostřednictvím mezigeneračního transferu, 56 % si jej muselo koupit, přičemž polovina z nich dostala finanční injekci od rodičů. Soukromé nájemní bydlení je podle jeho slov bráno jako osamostatnění, pro některé lidi dlouhodobé, pro jiné však představuje pouhý přestup k vlastnímu bydlení. Asi pětina respondentů má trvalé bydliště jinde, než kde bydlí – většinou jsou hlášeni u rodičů či jiných příbuzných. Za největší mezigenerační rozdíly označil to, že mileniálové jsou více ochotní stěhovat se.
Lux též uvedl, že 68 % dotázaných si myslí, že se rozdíly mezi lidmi co do výše majetku v podobě rezidenčních nemovitostí v posledních pěti letech zvýšily. „Nejvíce si je uvědomují ti ve vyšší věkové skupině (třicátníci) a ti, kteří již jsou sami vlastníky svého bydlení (80 % vlastníků svého bydlení vyjádřilo tento názor), tedy ti, kteří již byli vystaveni při pořízení vlastního bydlení reálné situaci na trhu. Valná většina respondentů (71 %) se domnívá, že dnešní generace mladých lidí, oproti generaci jejich rodičů, zůstává déle bydlet u svých rodičů, ve spolubydlení, dočasném nájmu nebo v jiných přechodných formách bydlení. Téměř 30 % z těch respondentů, kteří si toto myslí, to přičítá jinému životnímu stylu dnešní mladé generace, ale polovina z nich hlavní příčinu vidí v horší finanční dostupnosti bydlení,“ dodal.
Hledání trvalého domova
Vědecký pracovník Socioekonomie bydlení Petr Sunega, který se věnuje sociálním a ekonomickým aspektům problematiky bydlení, uvedl, že 57 % respondentů nepovažuje své současné bydlení za místo, kde by se chtěli trvale usadit, tedy vytvořit trvalý domov, případně založit rodinu, nebo kde se již usadili. A jak by si bydlení představovali? „Tři čtvrtiny uvedli, že by v takovém bydlení museli být vlastníky nebo spoluvlastníky, necelých 14 % by chtělo být nájemníky. Za hypotetické situace, kdy by se aspirace dotázaných z hlediska právního důvodu užívání bydlení podařilo v krátké době realizovat, by se zvýšil podíl mladých dospělých vlastníků z 52 % na 79 %, podíl nájemníků by se snížil za 40 % na 17 % a podíl družstevníků by klesl ze 6 % na necelá 4 %. Z hlediska typu bydlení se ukázalo, že 45 % respondentů (z těch, kteří by se nechtěli usadit ve svém stávajícím bydlení) by chtělo bydlet v bytě v bytovém domě a 37 % v rodinném domě,“ uvedl.
