Ještě nedávno jsme jim tleskali a děkovali z balkónů a oken. Teď jim mnozí z nás nadávají, jsou na ně sprostí a dokonce na ně už i útočí. Zdravotní sestřičky, lékaři, pomocný personál a dobrovolníci v nemocnicích to táhnou už takřka dva roky, co zuří pandemie zákeřného viru, a jsou vyčerpaní na pokraji sil. Přesto se díků od mnohých nedočkají. Naopak.
Na začátku prosince jsem natáčel v kladenské nemocnici další díl pořadu TUNA VS. na můj youtubový kanál. V noci tam útočník, který je ve chvíli, kdy píši tyto řádky, stále neznámý, poničil auta sestrám, lékařům a dobrovolníkovi včetně těch, kteří se starají o nemocné s těžkým průběhem nákazy na covidových odděleních. Autům zdravotníků zaparkovaným v areálu nemocnice a před ní probodal pneumatiky a poničil zrcátka. Zjistili to nad ránem, kdy se po noční směně chtěli jet vyspat domů. Neuvěřitelný čin. A tak jsme se zdravotníky natáčeli. Například s hlavní sestrou Lucií Lidickou. Ta mně vyprávěla o tom, jak do nemocnice přichází stále více pacientů, kteří jsou už dopředu naštvaní a agresivní. Někteří kvůli tomu, že se musí odkládat plánované operace. A to právě kvůli zahlcení kapacit nakaženými koronavirem s těžkým průběhem.
Jen v kladenské nemocnici se na covidové změnila tři oddělení. Onkologie+chirurgie. Neurologie. A plicní oddělení. Lidé s nejtěžším průběhem, kteří potřebují například plicní podporu, pak leží na ARO. A tak se zdravotní personál, který dříve léčil úplně jiné choroby, musí starat právě o ně. Když jsme v kladenské nemocnici natáčeli, na ARO tam v těžkém stavu bojovalo o život šest lidí nakažených covidem. Pět neočkovaných. A jen jeden očkovaný, který měl ale řadu dalších nemocí, byl staršího věku a od druhé dávky očkování mu už uplynula delší doba, tedy ho tolik nechránila. Na zbylých covidových odděleních pak jen v této jediné nemocnici leželo dvacet devět lidí. Osmdesát procent, tedy naprostá většina neočkovaných. A už dávno neplatí, že tam končí jen staří lidé. Nejmladšímu pacientovi, kterého museli v kladenské nemocnici dostat z covidu, bylo dvacet let. Končí tam i čtyřicátníci a padesátníci, ale i mladší. Většinou opět neočkovaní. To jsou fakta. Ne domněnky a názory.
Hlavní sestra vyprávěla, jak jsou sestřičky a lékaři denně vystaveni agresivnímu chování a už dopředu se s nimi někteří pacienti nechtějí domluvit. Lucie Lidická, ačkoliv zdůrazňuje, že nechce rozdělovat pacienty na očkované a neočkované a všem v nemocnici poskytují stejnou péči, výslovně uvedla, že v mnoha případech k nim přicházejí často agresivní neočkovaní lidé zmanipulovaní dezinformacemi a hoaxy ze sociálních sítí. Proto se nejen ona obává, jak to bude pokračovat, protože verbální útoky jsou více a více vyostřené. Dobrovolník Jiří Štorek, který v kladenské nemocnici pomáhá už od jara, ji doplnil, že podle něj velkou roli hraje frustrace celé společnosti z toho, co se poslední dva roky děje. Jenže za to nemohou zdravotníci. Právě oni jsou naopak ti, kteří proti pandemii bojují v první linii a zachraňují životy. Nebýt jich, je mrtvých ještě daleko více. V České republice počet mrtvých narostl nejvíce za posledních sto let. V prvním roce pandemie, v roce 2020 zemřelo v Česku o sedmnáct tisíc lidí více než v roce 2019. Vymřelo tak navíc oproti předchozímu roku de facto celé jedno větší město. Nárůst z prvního covidového roku 2020 byl ještě vyšší než nárůst mrtvých z posledního roku druhé světové války v roce 1945. A to přestože se během lockdownu, kdy se pohyb v zemi na dlouho takřka zastavil, zásadně snížil počet dopravních nehod. Počet mrtvých na silnicích byl tak v Česku v roce 2020 nejnižší od roku 1961, od kdy má dopravní policie souvislé statistiky. Čtyři sta šedesát lidí. Tedy o takřka devadesát méně než v necovidovém roce 2019. Jasně je tedy vidět, jak hodně lidí covid zabil a zabíjí. A jak je nesmyslný argument, že se do statistik započítávají i nakažení lidé, kteří zemřeli při dopravních nehodách.
Zpět ale k neuvěřitelnému napětí ve společnosti a šíření dezinformací a lží. Velkou vinu na tom bezpochyby mají nedůvěryhodné, zmatečné kroky a často i lhaní odcházejícího premiéra Babiše a jeho vlády. Vzpomeňme si, jak například před loňskými krajskými volbami zcela vážně tvrdil, že covid netřeba už řešit. Že by se Sněmovna měla zabývat zahrádkářským zákonem. A jak populisticky před volbami zrušil opatření a když je po volbách zavedl, bylo už pozdě. Pak mají lidé něčemu věřit a důvěřovat opatřením, která mají smysl a která všude na světě fungují. K tomu již zmíněná vlna dezinformací a hoaxů a také nejrůznějších výzev. Za úplně nejhorší a nejnebezpečnější považuji blokování a zahlcení hygienických stanic, ke kterému vyzval zpěvák Daniel Landa a další. Hygienici přitom mají trasováním bránit a zpomalovat šíření epidemie. I kdybychom byli stokrát naštvaní na vládu, což chápu, tohle není přípustné. A podle mě by mělo být přísně potrestáno. To už je jen krůček od toho, abychom příště blokovali sanitky a vozy záchranné služby.
A ještě jeden argument, který často poslední dobou slýchám. Ať si vyčerpaní zdravotníci nestěžují. Svoji práci si vybrali. Tak to ale často není. Například zdravotní sestřička z gynekologie si nevybrala, že bude muset ve skafandru obsluhovat nakažené pacienty. A že možná nebude moci strávit se svými dětmi Štědrý den, protože na ni třeba zrovna vyjde služba na covidovém oddělení. Jen v kladenské nemocnici chybí čtyřicet pět sester. A podobné to je v celé zemi.
Tak prosím, buďme slušní. Zdravotníci jsou “jen” lidé a je mně jasné, že především kvůli obrovskému dlouho trvajícímu tlaku a vyčerpání se ne všichni chovají asertivně, ale zaslouží si naše díky a podporu, ne útoky. Až nám bude nejhůř a nedej Bože nám třeba půjde o život, nepomůže nám žádný Landa a spol. Ale oni. Za sebe děkuji Vám všem zdravotníkům a Vám všem, kteří nemyslíte jen na sebe.
Přeji nám všem zdraví, klidný Advent a za týden se těším na počtenou 🙂 Váš Honza Tuna
