V minulém čísle Našeho regionu jsem vám prozradil, ve kterých houbách a kde se i po pětatřiceti letech vyskytuje radioaktivní cezium z černobylské jaderné havárie, kterou před námi komunistický režim poměrně dlouho tajil. A které obsahují toxické kadmium. A slíbil, že příště se podíváme na to, jak je to s dalšími toxickými prvky v houbách a také, které a kde obsahují zlato. A protože sliby plním, tak tady to je.
Dalším toxinem, který kumulují některé houby, je rtuť. Ta poškozuje nervový a kardiovaskulární systém. Tedy srdce a cévy. Nebezpečná je pro malé děti, a to už v období před narozením, protože přes placentární bariéru proniká do plodu. Proto se už šest let v Evropské unii nesmí prodávat rtuťové teploměry.
Kolik hub s rtutí nasbíráme a sníme, samozřejmě nikdo nereguluje. Výzkumy doktora Jana Borovičky z Akademie věd a České mykologické společnosti ukazují, že rtuť se často vyskytuje například v hřibu smrkovém, který je jejím akumulátorem. Dále pak v některých pýchavkách a čirůvkách, především v čirůvce fialové, oblíbené jedlé houbě, která roste teď na podzim. Pravděpodobnost, že si domů přineseme houby s toxickou rtutí, se rovná takřka jistotě v Lubech u Chebu, Dědově hoře u Hořovic a Svaté u Berouna. To jsou místa, kde se rtuť těžila a zpracovávala.
Otrava arzenem
V některých houbách je pak velké množství arzenu. A to v různých formách. V těch, které pro člověka nejsou škodlivé, i v těch, které jsou životu nebezpečné, a podle všeho stojí za otravami některými houbami. Podle všeho třeba baňkou velkokališnou. Jarní houbou, která byla považována za jedlou a byla oblíbená především ve Švýcarsku a Francii. Na počátku 20. století tam ale houby způsobily několik otrav a arzen je poměrně žhavým kandidátem na původce těchto otrav. Některé jeho formy mohou být velmi toxické, dokonce toxičtější než mnohým z nás z detektivek známý arzenik.
Mohlo se stát to, že tyto arzenové sloučeniny obsažené v houbě se mohly v průběhu trávícího procesu změnit a následně způsobit otravu arzenem či kyselinou metylarzenitou. Podle výzkumů se arzen také ve velkém hromadí v lakovce ametystové a předeším v hřibu modračka. Chemická forma arzenu v něm je kyselina dimetylarseničná. Ta sice není akutně toxická a hřib nás tak neotráví, ale je karcinogenní. A je proto otázkou, jestli zvýšená, opakovaná konzumace této houby nemůže přispívat ke zvýšenému riziku vzniku rakoviny.
Zlato a stříbro
Ale nebojte, nemám jen špatné zprávy. Právě teď tu pro vás mám ty dobré. Ta první je, že u nás rostoucí houby dnes většinou neobsahují velké množství olova, které bylo před revolucí přidávané do benzinu. I tak bychom je samozřejmě u silnic sbírat neměli. A druhá je ještě překvapivější. Z některých u nás rostoucích hub by se daly těžit drahé kovy. Zlato a stříbro. Na některých místech houby obsahují koncentrace až do tisíc miligramů stříbra na kilogram sušiny. Když takovou houbu, například muchomůrku šiškovitou, rozpustíme v kyselině dusičné a přikápneme kyselinu chlorovodíkovou, vysráží se nám chlorid stříbrný. Tedy viditelné, hmatatelné stříbro.
A i zlata je v houbách hodně. Ovšem jen v některých a pouze někde. Tím místem je Mokrsko u Nového Knína na Sedlčansku, kde je známé ložisko zlata. Tým doktora Borovičky tam v pýchavkách nalezl až osm miligramů zlata na kilogram sušiny. Pro představu: když budete těžit horninu obsahující zlato, tak limit, aby se těžba vyplatila, je jeden miligram na kilogram. Pýchavka má zlata osmkrát více. Takže pokud se vám podaří z nějakého hřibu, muchomůrky či pýchavky vyrobit náušnice, snubní prsten či zlatý zub, dejte mně vědět a pošlete návod. Třeba na můj nový youtubový kanál Tuna vs., kde mě můžete nově sledovat.
Mějte se dobře, buďte zdrávi a za brzy na počtenou 🙂 Váš Honza Tuna
