Dům nechalo vystavět Stavební družstvo státních a jiných veřejných zaměstnanců. Plány se dochovaly dvoje – ty starší signoval architekt Vladislav Martínek a stavitel Bohumil Libánský a nesou dataci říjen 1923. Následující měsíc dostali autoři stavební povolení. Z února 1924 jsou trochu přepracované projekty Josefa Martínka (šlo nejspíš o bratry), stavitelovo razítko ovšem patří známému vyšehradskému podnikateli Antonínu Beladovi (z jeho pera je první návrh Nuselského mostu). Ještě téhož roku dostal dům povolení k užívání. Tolik ke stránce architektonické.
V domě žila profesorka Umělecko-průmyslové školy a tvůrkyně první prezidentské standardy T. G. Masaryka Ida Krauthová. Spolu s ní tu žil bratr důstojník a služka.
Kdyby ten dům mohl, vyprávěl by absurdní příběh z prvních dnů osvobození. V květnu 1945 je v bytě přepadly Rudé gardy a protože Krauthovi pocházeli z Vídně, byli chápáni jako nepřátelský element a dopadlo to pro Rudé gardy dosti typicky – všichni tři byli na místě zastřeleni.
Umělecko-průmyslová škola v Praze měla v 80. letech 19. století i tříletou Dámskou školu pro umělé vyšívání. Tato speciálka umožňovala dívkám seznámit se s různými technikami vyšívání a práce s textilem, prosazení se v průmyslové praxi ale bylo nedosažitelné a tak se její absolventky mohly stát akorát tak odbornými učitelkami.
Roku 1885 byla vedením téhle školy pověřena absolventka a následně pomocná učitelka odborné školy pro umělé vyšívání ve Vídni Vilhelmina Kudelková (*1860 ve Vídni), v září 1887 ji ve vedení doplnila Ida Krauthová (*1861 ve Wadovicích v Polsku), absolventka Odborné školy pro krajkářství ve Vídni; obě dámy byly vnímány jako rovnocenné kolegyně. Obě dvě ovládaly češtinu, němčinu a francouzštinu. Kudelková působila na škole do roku 1910, Ida Krauthová až do roku 1927, přičemž v červenci 1921 získala řádnou profesuru.
Škola Kudelkové a Krauthové se účastnila Jubilejní výstavy v roce 1891 i 1908, Světových výstav v Paříži 1900 a Saint Louis 1904, tady získala stříbrnou medaili.
Pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900 připravila Krauthová a její žačky ozdoby tzv. Českého oltáře, vyřezávaného malého bílého presbyteria, konkrétně zlatě vyšívaný baldachýn a na předek oltáře vyšívané antependum, vše podle návrhu Jana Kastnera (1860 v Hořejším Vrchlabí – 1912 na Smíchově), řezbáře, sochaře, designéra a pedagog.
Český oltář se roku 1900 stal jedním z hlavních exponátů rakouského pavilonu pařížské výstavy; dnes je v jižní boční kapli plzeňské katedrály sv. Bartoloměje.
Obrázky částí oltáře si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
V roce, kdy Krauthová přišla do Prahy, tedy 1887, měla byt na adrese Josefov, Kaprova 15/1 (zhruba v místech dnešní filosofické fakulty), o rok později Staré Město, Stříbrná 212/4, to je ta úzká ulička u Divadla Na zábradlí.
V roce 1892 se přestěhovala do bytu Nerudova 247/19, s rokem 1897 byli na této adrese přihlášeni i bratr Gustav (*1864 ve Vídni) a jejich matka Marie (*1836 ve Vídni) – ten zelený domeček znají všichni příznivci Járy Cimrmana.
Na Malé Straně je Ida Krauthová hlášena i před první světovou válkou.
Není jasné, kdy se profesorka a bratr Gustav, plukovník v.v., octli v bubenečském bytě v Terronské ulici 15, nicméně jsou uvedeni v adresáři roku 1938.
A zbytek už znáte.
Smutný příběh.
Když se kácí les, létají třísky.
A ty zasáhnou mnoho a mnoho nevinných lidí.
Zdroje: Volné směry, 1901; Hlas revoluce; Inka Pospíšilová: Secesní dekor v pražském církevním prostředí, KTF UK, 2009; Tereza Cachová: Oltář v české secesi, FFUK, 2014
