Vědci vypozorovali, že dominantní surikatí samice přenechávají výživu svých mláďat „kojné“, i když by je mohly kojit samy. Když vůdkyně surikatího společenství čeká mladé, začíná se ke svým podřízeným chovat mimořádně agresivně. Po narození se mláďata dominantní samice stávají výhradním předmětem péče celého společenství. Podřízené samice je hlídají a často u nich tráví celý den, takže si ani nestačí najít žádnou potravu. Jedinou odměnou za jejich bezvýhradnou péči na svůj úkor je pouze skutečnost, že nejsou dominantní samicí vyhnány ze společenství.
Podobně přísná hierarchie panuje například i u vlků, kde mladé má pouze dominantní pár. V doupěti se sice matka o vlčata stará sama, avšak v okamžiku, kdy vlčata začínají vylézat ven z doupěte, pomáhají již s jejich výchovou všichni. Veškeří členové smečky vlčata hlídají, hrají si s nimi a rovněž jim také obstarávají a nosí potravu. Jejich vyčerpaná matka odpočívá nebo také již konečně zase loví.
Rovněž také i impozantní africký pták nazývaný zoborožec kaferský, žijící v savanách a na suchých, otevřených travnatých pláních ve skupině pěti až deseti členů vedené jedním dominantním párem, jenž se vyskytuje na rozsáhlém území v rozmezí severně od Namibie a Angoly až po sever Jihoafrické republiky, Burundi a Keňu, nevychovává svoje mláďata sám. Každému hnízdícímu páru pomáhají vždy nejméně dva další zoborožci. Nejen, že tímto způsobem výrazně ulehčují práci rodičovskému páru, ale zároveň tak i získávají důležité zkušenosti včetně praxe pro výchovu svých vlastních budoucích mláďat. Mláďata jsou totiž na této péči závislá poměrně dlouhé období, neboť se zcela osamostatňují teprve po šesti až dvanácti měsících života.
